Začátek tak hladký nebyl. Chyběla jakákoli informace o tom, kdy budou otevřeny brány stadionu, zjistit, jestli bude předkapela, popřípadě jaká, se takřka také nedalo. Ti, co nejsou vyloženě kmenovými fanoušky a nesledují videa na YouTube tak neměli šanci zjistit, že s Teamem jezdí po České republice Lake Malawi nebo Peter Aristone.

Počasí také nepřálo, neustále se točící bouřky nad městem a přívalové deště s kroupami nebyly pro lidi, kteří čekali, až se brány stadionu otevřou, nic moc příjemného. Jediným kladem byl fakt, že je opravdu teplo. Tenhle faktor však při vstupu na stadion už tak příjemný nebyl. O lázeň z vlastního potu měl každý hned postaráno.

Peter Aristone nastoupil krátce před osmou hodinou. Jeho půlhodinový set byl plný současného moderního kytarového popu, hlas nebyl příliš vzdálen u nás nedávno vystupujícímu Mikovi a v drtivé většině anglicky zpívané skladby působily sice příjemně, ale nikoli bombasticky. Před poslední písní, když někdo v publiku zakřičel "Hurá", Aristone reagoval: "Takže mám hned vypadnout?" Tohle bylo malinko přes čáru a mladý Slovák si takový přístup určitě nezasloužil.

Team na sebe nenechal dlouho čekat. Ve třičtvrtě na devět se na velkých obrazovkách objevil krátký reklamní minipříběh, který Habera natočil pro společnost DRFG, hlavního sponzora akce. Následovalo asi dvouminutové intro a otvírák v podobě "Ódy (na tie cesty po tele)". Publikum bylo naladěno poměrně dobře, z pódia se však linula velmi profesionální, perfektně udělaná ale malinko umělá show, které přispíval i fakt, že některé písně se hrály v lehce pomalejším tempu a dost seděly na zadku. "S tebou a bez teba", stejně jako přídavková "Jeden kabát, jedna koža, jedna tvár" zazněly v nových slušivých aranžích a při ploužácích "Viem, čo cítiš" a "Boli sme raz milovaní" běhal mráz po zádech.

To správné nakopnutí přišlo až se skákací hitovkou "Nároční". Před ní Habera promluvil k sedícím divákům. Na jeho výzvu aby si stoupli a i když jsou starší, nebáli se bavit, nereagoval jeden pán v červené košili, načež zpěvák už v průběhu písně k němu vyšplhal po hledišti a povídal: "Ty mňa sereš. Ty jsi doktor, že?" Hned poté si přátelsky plácli, doktor vyskočil ze sedačky a do konce koncertu se už na ni neposadil. Už ze začátku podobně lídr srovnal i ochranku. "Ja sa cítim jako hovado. Celý štadion skáče a vy tu stojítě zo založenými rukami a prísnými výrazy vo tvári. Bežtě na stranu, sadnite si, užite si koncert a vzkažte samotnému šéfovi, že vám to nariadil Habera." No, chlapci z ochranky se moc k odchodu neměli, ale nakonec si přece jenom dali říct.

Druhá polovina koncertu už byla o čiré euforii, radosti, zpívání, skákání, jásání. Druhý a poslední přídavek byl "Reklama na ticho" a hned po ní spokojené publikum odcházelo v poklidu domů. Celá akce se bezpochyby vydařila. Lidé dostali, co chtěli, přišli se bavit a zavzpomínat na staré časy, ale nechyběla ani mladší generace, která Haberovi udělala radost velkým transparentem "Paľo, ľúbime Ťa" (na to on reagoval slovy, že na to jsou ty fanynky příliš mladé) i faktem, že jeho písničky zná, i když novinek je jako šafránu. Třeba se dočkáme na dalším turné, když Team z části nuceně okysličuje a mění sestavu.

Bubeník Marcel Buntaj a mladý kytarista Matěj Morávek ze Zlína jsou dobrým krokem do budoucna a příslibem, že se můžeme těšit na zajímavé věci u téhle kapely i v budoucnu.