Milovaný i nenáviděný Hans Zimmer už dlouhá léta budí mezi milovníky filmové hudby vášně. Jeho kritici mu oprávněně vyčítají rutinérství a vysmívají se jeho řemeslné výrobě jednoho soundtracku za druhým. Pravdou je, že najít zejména v těch z posledních let nějaký zajímavý motiv je kolikrát úkol hodný velmi trpělivého posluchače. V hitu "Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti" dovádí svou chladnou profesionalitu ad absurdum, ve třetím pokračování "Kung-Fu Pandy" si zase ulehčil práci vykradením melodie "I'm So Sorry" od Imagine Dragons, z níž udělal hlavní téma a zbytek soundtracku jen narouboval na nepůvodní primární motiv.

Na druhou stranu mu ale nelze upřít úspěchy s desítkami filmových blockbusterů, na nichž se podílel a z nichž se mnohé už dnes řadí do čítanek. Příkladem může být určitě i hudební doprovod k filmu "Rain Man", který Zimmerovi v roce 1988 otevřel dveře do Hollywoodu a který během dvouhodinového koncertu rozděleného dvacetiminutovou pauzou samozřejmě zazněl.

Na scéně pražské O2 areny se Zimmer nejprve uvedl zpoza klavíru (v průběhu večera jej často střídal i za klávesy či kytaru), kdy jej postupně doplňoval jeden muzikant za druhým - od bubeníka, přes kytaristy, akordeonistu, ženské smyčcové těleso až po Český národní symfonický orchestr se smíšeným sborem. Umělců tedy bylo na pódiu několik desítek, zoufale však chyběly pořádné projekce s filmovými, ale hlavně i muzikantskými záběry. Takové, které by i divákům v odlehlejších koutech haly umožnily na detailních záběrech vnímat drobné nyance v hráčské virtuozitě a nestavěly je do role pouhých posluchačů, kterým se veškerý vizuální požitek slévá do blikajících světel, jejichž jediným úkolem je zamířit kužel na toho umělce, který právě sóluje.

V Los Angeles usídlený skladatel za svou kariéru zkomponoval hudbu k více než sto padesáti snímkům a z těch nejúspěšnějších, jenž ve vyprodané hale dělaly divákům radost, lze určitě zmínit Oscarem oceněné suity ze "Lvího krále", v nichž si původem jihoafrický zpěvák Lebo M euforicky zapěl titulní "Circle Of Life". Neméně úspěšný byl také velkolepý doprovod ke "Gladiátorovi" nebo ukázky ze soundracku k "Šifře Mistra Leonarda", která nejen díky sólu na housle vyloženě evokovala renesanční kostely s velkými zvony ve francouzské metropoli. Za pozornost samozřejmě stály i výseky z "Pirátů z Karibiku", z nichž vygradovaný hit "He's A Pirate" první polovinu show za velkého jásotu publika ukončil.

Otec čtyř dětí snad i díky natáčení koncertního DVD k publiku hodně promlouval a to zejména ve chvílích, kdy chtěl pochválit některého ze své doprovodné kapely. Mezi ty slavnější stoprocentně patří Johnny Marr, kytarista známý z The Smiths, Modest Mouse i The Cribs a Mike Enzinger z neméně hvězdných Incubus a člověk proslavený také coby hráč hrající na kytaru v hitech "Wake Me Up" a "Lovers On The Sun" od Aviciiho, resp. Davida Guetty. Druhý zmíněný také sólem se svou manželkou uvedl druhý blok.

Ten patřil zejména superhrdinům a sci-fi hitům. Výtečná byla ukázka s teskným klavírním sólem ve "What Are You Going To Do When You Are Not Saving The World?" z "Muže z oceli", působivé byly také útržky z Nolanovy trilogie o "Temném rytíři", v nichž byly houkající majáky policejních vozů, proprošená noc a zvrhlá morálka obyvatelů Gothamu až bolestně cítit a dokonce i spíše průměrné pokračování "The Amazing Spider-Mana" se dočkalo vygradování do electro-rockového vyvrcholení, které už Zimmer znovu nezopakoval.

Naopak doprovod k oslavovanému "Interstellaru" namísto očekávané finální slasti spíše uspával. Přídavek patřil rovněž Nolanovi, tentokrát ale jeho staršímu dílu "Počátek", z něhož zejména finální úryvek "Time" svými klavírními momenty dokázal probudit do té doby spíše střízlivé emoce.

Faktem totiž je, že i přes pestrobarevný rozptyl Zimmerových děl bylo momentů, které dokážou chytit za srdce, přece jen trošku málo. Je to možná trochu neférové srovnání, ale německý chlad, preciznost a strojová elektronika byly v kontrastu s emočně nabitými skladbami Ennia Morriconeho, který v lednu i ve svém pokročilém věku bral dech znovu a znovu. Hans Zimmer své publikum, se vší úctou k jeho tvorbě i výkonu, nechal volně dýchat.