Za kapelu Hot Sisters odpovídaly Doris Lamošová (D), Sophia Lamoš (S) a Alice Bauerová (A):

Co bylo základním impulsem ke vzniku Hot Sisters?

S: Doris měla v Praze svou kapelu Doris & The Swingin' Bastards. Když se z Rakouska do Prahy vrátila i Sophia, došlo nám, že chceme zpívat spolu a duo bylo na světě.

Proč jste zrovna zvolily název Hot Sisters? Je za ním nějaká zajímavá historka?

D: Jelikož jsme byly v kapele dvě zpěvačky, chtěly jsme, aby to bylo zřejmé i z našeho názvu. Také jsme chtěly do názvu zakomponovat to, že jsme sestry. Takže půlka názvu byla daná: SISTERS. Dalším přáním bylo do něj zakomponovat spojitost s dvacátými léty. Jelikož se v té době hrál hot jazz, vzniklo jméno HOT SISTERS, které jako první navrhla naše babička.

Jak došlo k setkání sester Lamošových s Alicí Bauer?

D: Praha není zas tak velká, aby se muzikanti zabývající se historickým jazzem mezi sebou neznali. Věděly jsme, že Alice má, co se jazzové a bluesové hudby týče, naprosto autentický hlas. Takže když šlo o to, zda z dua udělat trio, tak jedině s Alicí. Abychom byly upřímné, známe se s ní také přes společného expřítele. (smích)

A: S Doris Lamošovou jsme se poznaly hned, jakmile se přistěhovala do Prahy. Opakovaně říkala, že spolu musíme zpívat a jednoho dne prozradila, že má se sestrou kapelu. Protože jsem věděla, že takové swingové cítění a rytmus jen tak nějaký zpěvák nebo zpěvačka v Praze nemá, domluvily jsme se na zkoušce a bylo to jasné - jsme si podobné i barvou hlasu a dokonce si nás lidi z dálky pletou.

Zajímavostí jsou i odchylky v příjmeních: zatímco Doris příponu -ová používá, Sophia nikoli.

S: Vyrůstaly jsme v Rakousku a máme rakouské státní občanství. V Rakousku jsou příjmení u žen i mužů stejná, a tak i my jsme koncovku nepoužívaly, i když oficiálně jsme ji měly obě. Sophia se po letech rozhodla, že si změní příjmení na Lamoš. Doris je spíš staromilská a koncovku si nechala.

Alice Bauer je sestrou u nás dobře známého Varhana Orchestroviče Bauera. Už s ním někdy Hot Sisters spolupracovaly nebo plánují spolu něco udělat v budoucnosti?

A: S bratrem jsme už o tom mluvili. Kromě Okamžitého filmového orchestru má i formaci JazzOFO, která často hraje jazzové aranže ke zvláštním příležitostem (jednou z nich je i nahrávání hudby k filmu o architektu Kaplickém). Naše trio se do tohoto konceptu výborně hodí. Společný koncert je jen otázkou času. Některé aranže jsou už hotové.

Hudebním stylem, kterým se trio prezentuje, je swing. Momentálně zažívá tento žánr, třeba i díky elektroswingu, velkou renesanci. Přesto však vždycky překvapí, když se někdo začne věnovat třeba právě swingu než populární hudbě. Čím nalákal vás?

D: Swing nás nalákal svou živelností. Milujeme především dvacátá léta, ze kterých swing vzešel. Hrál se 'hot jazz' a byla to občas hudba tak nakoplá, že elektroswing je v tomto ohledu slabý odvar. Je to doba, kdy jazz byl ještě mladý a všude se tancovalo a hrálo. Ne tak jako dnes, kdy všude hraje hudba z počítače a jede se tucka do zblbnutí. Ne, že by se dřív nehrálo až do ranních hodin, ale hudba byla téměř výhradně nereprodukovaná a muzikanti měli daleko víc příležitostí.

Byly pro vás vzorem i sestry Havelkovy, které u nás muziku podobného ražení zpopularizovaly spolu s Ondřejem Havelkou?

S: Lidí, jako jsou sestry Havelkovy, pan Havelka nebo i Pavel Klikar, si velice ceníme. Jsou důvodem, proč u nás hudba, kterou milujeme, dosud nevymřela. Naším největším vzorem jsou průkopnice v tomto směru The Boswell Sisters. Bylo to dívčí vokální trio na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Svým zvukem, aranžemi a sazbou hlasů byly ve své době výrazným avantgardním tělesem.

Dle repertoáru, který máte na vašich stránkách, lze soudit, že zpíváte hlavně vlastní skladby. Co je pro vás inspirací ke skládání swingových melodií?

D: Největší inspirací není pouze hudba té doby, ale i móda, styl života a způsob chování. Společně s babičkou, která je hlavním zdrojem našich melodií, se navzájem inspirujeme a tvoříme hudbu.

Texty čerpáte také od své babičky Věry Chrbolkové, kolik jí vlastně je? Tahá své texty ze šuplíku, nebo je stále textařsky činná?

S: Naší babičce je tak akorát :). Je dcerou swingového pianisty Antonína Kudrny, takže jazz poslouchala od plenek. Začala psát písně a texty zhruba před čtyřmi lety. Přetlak nastřádaný nevykonáváním této činnosti se nyní v plné míře projevuje. Zjistily jsme taky konečně, proč svůj talent využívá teprve teď. "Konečně mám někoho, pro koho můžu své písně psát," říká naše dvorní skladatelka.

A: Můj otec je swingový muzikant a má velmi podobný vkus jako babička Chrbolková. Byl prvním croonerem - zpěvákem jazzové kapely Jazz Fiddlers, která koncertovala každé pondělí v Malostranské besedě a poskytovala tak oázu svobody za hlubokého komunismu. Z této kapely se rekrutovali první profesionálové tradičního jazzu. Sám Ondřej Havelka tvrdí, že otec byl jedním z jeho vzorů. Do naší společné tvorby plánujeme zahrnout nápady i od mého otce.

Do svého pojetí swingu zařazujete i moderní prvky, kde máte stanovenou hranici, za kterou už nejdete?

D: Vliv moderní hudby máme od našeho otce, funkového basáka Jiřího Lamoše, který než emigroval, působil v Praze v kapelách, jako je například Lucie, Bossanova a spolupracoval s lidmi jako Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Roman Holý a Klauda Kryšpín. Hranice kombinování stylů končí tam, kde začíná nevkus.

Nedávno jste pokřtily debutové album "Swing je můj king". Jak dlouho jste ho dávaly dohromady? Je tam materiál, který vznikl před založením Hot Sisters?

D: Vytvořily jsme výběr naší dosavadní tvorby, která sahá od moderních aranžmá téměř sto let starých písní až po současné autorské skladby ve stylu třicátých let minulého století. Díky pečlivým přípravám a profesionálnímu přístupu všech, kteří se na desce podíleli, trvalo pouhých 44 dní od první návštěvy studia po odevzdání masteru do lisovny.

Co na desce posluchači najdou?

S: Na desce jsou písně převzaté i autorské. Chtěly jsme, aby si každý přišel na své. Nahrály jsme písně v jazyce českém i anglickém. Některé aranže jsou v duchu dvacátých let a některé zas hodně moderní. Podle posledních ohlasů už dokážeme říct, že si některé písně zpívají děti, stejně jako jejich prarodiče, z čehož máme velikou radost.

Jakým způsobem řešíte distribuci, případně propagaci alba?

A: Vzhledem k tomu, že jsme si album vydaly bez vydavatelství, nemáme ani žádnou oficiální distribuci. Zájemcům album zasíláme poštou, nebo je k mání na našich koncertech a v Kavárně v Sedmém nebi v Praze. Kdo by měl zájem, podrobnosti najde na našem webu hotsisters-music.com. A co se propagace týče, v brzké době budeme točit videoklip ke skladbě "Pražská kavárna" a těšíme se, až bude hotový a vypustíme ho do světa.

Vzhledem k tomu, že se jedná o první album, nemáte asi možnost udělat dvouhodinový koncertní program. Nebo se mýlím?

D: Program je vždy přesně tak dlouhý, jak je potřeba a jak plná je peněženka pořadatele. Dvousetový koncertní program pro nás určitě není problém.

Čeká vás turné k podpoře debutového alba?

S: Turné v pravém slova smyslu nemáme, ale máme už teď plné diáře samostatných koncertů a účinkování na kulturních akcích měst etc. Kromě toho připravujeme křest nového klipu "Pražská kavárna", který plánujeme zrealizovat v Jazzdocku na přelomu jara a léta. V klipu kromě nás účinkuje v hlavní roli Vojta Havelka a Mirek Lacko.

Swing jakožto styl se začal profilovat před sto lety. Jaká hudba je pro vás lákadlem dnes? Co si rády poslechnete?

S: Jedna z interpretek, kterou můžu poslouchat klidně od rána do večera, je Ella Fitzgerald. Ráda také poslouchám již zmíněné Boswell Sisters nebo Fatse Wallera.

D: O hudbu se zajímám do hloubky až k jejím kořenům. Poslouchám všechno, co mě nenechá chladnou a zvedne mě ze židle. Mám radši ducha hudby než technickou přesnost, lepší je rozladěné piano v zakouřeném baru než sterilní prostředí koncertní síně. Mezi mé oblíbence patří J.S. Bach, Billie Holiday, Cab Calloway, Bessie Smith, Edith Piaf, Scott Joplin a indiánští šamani.

A: Hodně poslouchám moderní vážnou hudbu, nový i starý jazz. Ze zpěváků obecně si nejvíc vážím Bobbyho McFerrina a americké jazzové zpěvačky Rhiannon. Z jazzových zpěváků mám nejradši Saru Vaughan a Ellu Fitzgerald a z těch s přesahem do jiných žánrů Amy Winehouse. Toto všechno jsou dle mého názoru největší známé hlasy naší éry, které ctí tradici, protože nelze budovat dál bez základů, které před vámi postavili jiní.