Nedělní večery nebývají pro značnou část metalové obce dobou dvakrát oblíbenou. Náročné víkendy si často žádají svou daň. Snad proto se publikum do Nové Chmelnice trousilo velmi pozvolna. Finální návštěvu, odhadem něco přes stovku hlav, rozhodně nemůžeme považovat za důstojnou. Přesto se nedá tvrdit, že by v klubu panovala chladná atmosféra. Na skalních fanoušcích hlavních hvězd večera bylo vidět, že si vystoupení Primordial hodlají náležitě užít.

Jako první se do strun a blan opřeli němečtí Ketzer. Fungují poměrně dlouho, avšak nelze říci, že by šlo o v našich končinách příliš známou partu. Svým setem ostatně ukázali, proč tomu tak je. Kapela se prezentovala z řady nevyčnívajícím skočnějším metalem, který vybočoval tu do černějších, jindy zas do thrashovějších vod. Byť si své publikum daná produkce zajisté najde, půlhodinka vyhrazená našim západním sousedům byla pro náročnější posluchače snad až příliš dlouhá.

Jestliže se při Ketzer pod pódiem vyskytlo v zásadě jen pár jedinců, kteří začali nesměle pařit, atmosféra výrazně zhoustla s druhým interpretem, islandskými černokněžníky Svartidauði. Dalo se vypozorovat, že nezanedbatelná část lidí se tento večer dostavila právě na ostrovní černou smrt. Je ostatně bez debat, že tato parta v rámci dramaturgie silně vybočovala.

Nad bicími se spustila plachta s černým krkavcem a dvěma lebkami, na stage si nakráčela čtveřice zmalovaných a šátky maskovaných postav a blackmetalové peklo mohlo nerušeně začít. Islandská parta se s ničím nepárala a rozjela svou typickou show plnou změn nálad, rytmů a temp, spletitých temných harmonií a nekompromisních vokálů. Hudba Svartidauði není v žádném případě přímočará a k plnému vstřebání potřebuje dobrý zvukový háv. Ten byl bohužel tentokrát lehce potrhaný a přes vytažený vokál nebylo zdaleka plně rozumět všem linkám vzájemně se doplňujícího kytarového dvojbloku. Na druhou stranu však kapela tento nedostatek dokázala kompenzovat silnou, maximálně temnou atmosférou, která přiměla lidi k vydatnému headbangingu a hrození.

Svartidauði mimo jiné představili ukázku z aktuálního EP "Hideous Silhouettes of Lynched Gods", největší úspěch však sklidily pecky ze zatím jediného dlouhohrajícího zářezu "Flesh Cathedral". I tak novinka vyzněla naživo velmi působivě a je zřejmé, že kapela pokračuje v nastoupeném, značně osobitém kurzu a je třeba s ní počítat i do budoucna.

Vystoupení Islanďanů bylo pro mnohé vrchol večera, byť kvůli komornějším podmínkám nedosahovalo intenzity, s níž skupina smetla v hluboké noci loňský Brutal Assault. S nástupem headlinera tak řady lidí v klubu o něco prořídly. Na druhou stranu se skalní fans nahrnuli ve velkém dopředu a snažili se Primordial vyhecovat k maximálnímu nasazení.

A podpora publika byla nakonec značně zapotřebí. Počátek setu irských Keltů totiž negativně poznamenaly technické problémy. Na pódiu očividně nefungovaly odposlechy a zmalovaný, komplet potetovaný A.A. Nemtheanga se přes slušně šlapající kapelu prakticky neslyšel. Pěvecky se tak tento charismatický chlapík několik písní spíše hledal, postupem času se ale jeho výkon objektivně lepšil. Primordial se tak museli opřít o letité hráčské zkušenosti a na poměry Nové Chmelnice velmi solidní zvuk všech nástrojů. Ano, nazvučit pochodová tempa, jednoduše a unisono hrající kytary bude vždy jednodušší, i tak bylo slyšet, že pánové mají něco odehráno a v rámci svého žánru jde o těžké profíky.

Nemtheanga se nepřízní aparatury nenechal příliš rozhodit. Přes občasná gesta vyjadřující jednou vztek, podruhé frustraci se soustředil na komunikaci s publikem. To mu na oplátku doslova zobalo z ruky a vzývalo ho jako nějakého pohanského boha. Tedy alespoň jeho část. Atmosféra v prvních řadách totiž silně kontrastovala se situací o několik metrů dále, kde se nejeden metalový příznivec chopil židle a dění na pódiu jen ležérně sledoval.

Primordial vás zkrátka buď berou, nebo ne. Pokud patříte k první skupině, koncert nemohl zklamat. Kapela odehrála vydatný, téměř hodinu a půl dlouhý set, během něhož citovala většinu svých zásadních nahrávek, včetně svého vrcholného záseku "To the Nameless Dead". Na řadu přišly i věci z poslední desky "Where Greater Men Have Fallen". Největší ovace ale přinesly osvědčené hity jako "As Rome Burns" či "Heathen Tribes".

Celkově vzato, jednalo se o slušnou akci, kterou poznamenala především nevalná návštěva. V čem spatřovat důvod? Těžko říct. Faktorů je ve hře více. Jedním z nich ale mohla být i na současné poměry značně vysoká cena vstupného. Primordial jsou zajisté kult, otázka však zní, jak velký.