Lidi vás znají jako herečku, ale posledních pár let dokazujete, že máte taky hudební talent. Jak dlouho se muzice věnujete?

Od malička. Já sú z Moravy, takže pořád zpívám a hlavně je to součást hereckého povolání. Hraju i v muzikálech v divadle na Fidlovačce a v Karlíně. Jinak jsem v roce 2013 vydala první autorské album "Ukulala", které jsem dělala se skvělými muzikanty. Zhruba od té doby skládám hudbu a píšu texty, teď budu točit druhé autorské cédéčko. Opět tam bude sestava Josef Štěpánek, Jaromír Honzák, tentokrát i Michal Nejtek a na bicí pravděpodobně Martin Novák. To je základní pracovní sestava.

S kytaristou Josefem Štěpánkem jste i životní partneři. Jak se vám s ním spolupracuje?

Od července spolu nejsme, ale dál spolu pracujeme. Co se týče práce, tak jsme si vždycky rozuměli. Myslím si, že v hudbě jsme na stejné vlně. A on je opravdu fenomenální aranžér a kytarista, o tom se ani nemusíme bavit. To on mě přivedl přímo k hudbě a díky němu jsem začala skládat. On je mou hudební inspirací.

Jakou hudbu skládáte?

My tomu říkáme alternativní folk, protože lidi chtějí vědět žánr. Ale je to česky a se skvělými muzikanty a je to moje. Je to písničkářství v pravém slova smyslu, protože nejsem vystudovaná muzikantka, pořádně neumím noty a skládám intuitivně. Je to nejosobnější způsob mého vyjadřování.

Hrajete na neobvyklý nástroj - ukulele. Jak jste se k němu dostala?

Dneska je to už moderní. Začala jsem s tím v třiatřiceti letech. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím na žádný nástroj nehrála, natož pak strunný, nešlo to snadno. A teď už mám doma pět kousků: barytonové banjo ukulele od pana Čapka, rezofonické koncertní, tenorové nádherné tradiční ze dřeva, sopránové... Mám toho víc, ten nástroj mě fascinuje. On je strašně variabilní a strašně roztomilý, určitě to zkuste. Zvláštní je, že neskládám úplně veselé věci, není to až tak durová záležitost, a to ukulele tomu dodá něco krásného. Je to prostě nádherný nástroj, na který vyloudíte strašně moc zvuků. Teď na novém cédéčku ale nezazní.

Dříve jste na něco hrát ani nezkoušela?

Když jsem byla ve třetí třídě, hrála jsem asi dva roky na klavír, ale samozřejmě se po mně chtělo, abych cvičila, což se mi nechtělo, a navíc jsem neměla kantorku, která by mě motivovala. Tak to byl můj jediný pokus.

Ale na zpěv jste někam určitě chodila...

To ano. V rámci studia na JAMU a jako malá jsem chodila zpívat do Kantilény. Odtud mě vyloučili s tím, že nemůžu nikdy veřejně zpívat, protože mám nedomykavost hlasivek.

A nakonec zpíváte i v televizi. Jak vůbec probíhají přípravy na show Tvoje tvář má známý hlas?

Máme na to týden, ale ve skutečnosti tím, že mám spoustu práce kolem, dávám průměrně dva až čtyři tréninky. Taky hlasivky to odnesly, brutálně! Ale jsem šťastná. A probíhá to tak, že dostaneme zadaného umělce a musíme se to za ten týden naučit všechno dohromady. S textem zpíváte, korepetujete, když je choreografie náročná, tak rovnou jedete a pouští vám tu písničku pořád dokola. Opravdu regulérně a bez veškeré legrace nejen já, ale v podstatě všichni, se ve dvě hodiny ráno vzbudíme a nemůžeme usnout, do té doby, než si to celé přezpíváme bez chyby nebo přečteme a než si projedeme choreografii. Takhle se budím třeba několikrát za noc, je to psycho (smích). A to všechno musíte ještě udělat jako někdo jiný. Je to až vyhnáno do extrému.

V jednom z čísel jste se přestrojila za Kurta Cobaina. Bylo to hodně těžké?

Bylo to dost těžké. Za prvé je to ikona, můj idol, a hlavně hlasově udělat muže je těžké, natož pak specifického Kurta Cobaina. Takže já se spíš snažila to tam naplnit zevnitř, ten pocit a atmosféru, abych Kurta co nejvíce zosobnila.

Vraťme se zpátky k vaší autorské hudbě, o níž jste řekla, že je převážně smutná. Jaká témata do ní vkládáte?

Ze smutných pocitů se člověk vypisuje častěji, což je běžný jev. Jsem absolutně standardní holka, co skládá písničky, vůbec nic výjimečného. Mám hlavně vztahové písničky, protože jsem se docela dlouhou dobu trápila, takže to z toho vychází. Ale na nové desce budu mít i jednu nasranou ekologickou. Jsem to asi nejvíc já. A já vlastně nejsem úplně veselá (smích).

Co tam bude jiné oproti předchozí desce?

Bude tam míň strun, víc dechů a piana. A bude víc od podlahy. "Ukulala" byla taková lyričtější, v pomalejším tempu. Tahle bude ostřejší.

Kdy se na ni můžeme těšit?

Zatím jsme to vůbec nestihli natočit, ale písničky mám. Myslím si, že to natočíme tak koncem jara a podle toho, jak to budeme zvládat, to vyjde buď pankáčsky v létě, kdy si to už definitivně nikdo nekoupí a nebude to nikoho zajímat, nebo standardně na podzim jako všichni ostatní. Tak víte co, já to vydávám sama, nejsem u žádného vydavatelství. Tohle je tak osobní, že to chci celé řídit já a samozřejmě s Pepou a ostatními.

Máte nějaké další hudební plány?

Občas někde hostuju. Teď jedu už moje druhé turné s Pražským výběrem na fesťácích, na Hradech. Zpívala jsem s nimi už předloni a teď mě oslovili znovu. To budou krásný prázdniny! Každý pátek si zazpívám s touhle legendou.

Co nejraději posloucháte za muziku?

Všechno: od vážné hudby po dobrý pop. Musí mě to oslovit. Ale když se mě zeptáte, co si pustím v autě, tak je to Black Dub, což je projekt Daniela Lanoise a Briana Blada a je to krásná věc. Poslouchám taky Briana Blada, jeho album "Mama Rosa". On je nejlepší alternativní bubeník na světě, ale tady se představuje jako autor písní a kytarista. Mám tam i Johna Mayera nebo Bélu Flecka, což je virtuóz a banjista, mám tam jeho symfonie. A z českých si poslechnu Radůzu, ze slovenských Janu Kirschner a zároveň tam mám Faith No More nebo třeba Daft Punk.