Sick Of It All vedení bratry Kollerovými, patří mezi nejvýraznější průkopníky NYHC, tedy newyorské hardcorové scény, která je svým stylem nezaměnitelná. Vedle klasiků Agnostic Front a Madball také patří k jejím nejvýraznějším zástupcům. Za svou třicetiletou nikdy nepřerušenou kariéru stačili vydat jedenáct desek, z nichž většina patří ke špičce amerického hardcoru, včetně poslední výborně přijaté "The Last Act Of Defiance". Jelikož jsou však sikové na turné k oslavě třech křížků na scéně, nové desky dostávali stejnou pozornost jako ty vůbec nejstarší. Navíc finální výběr setlistu měli v rukách samotní fanoušci.

Hlavní hvězdy večera si však sebou přivezli i dvě předkapely. První z nich Crowned Kings sice pocházejí z australského Melbourne, ale svým typickým houpavým stylem spíš připomínali klasické zástupce newyorské scény a není divu, že si je Sick Of It All za své předskokany vybrali. Crowned Kings, ač mají za sebou pouze jedno album, podali strhující výkon a nebýt lehce mdlého zvuku, tak by jejich koncert byl perfektní ozdobou žánru. Fanoušci při jejich půlhodinové setu zatím spíš se zájmem pozorovali a ještě šetřili síly na očekávané hvězdy, ale jejich set těžko někoho nezaujal.

Ani druzí vystupující Broken Teeth z Manchesteru, přítomné hardcoristy nezklamali, byť byl jejich hardcore s lehkou příměsí metalu fádnější, nežli u prvních australských kolegů. Mladá kapela letos vydala své debutové album "At Peace Amongst Chaos" a právě z něj čerpala skladby pro svůj rovněž půlhodinový koncertní setlist. Fanoušci už značně nažhavení jejich vystoupení ocenili a Broken Teeth spokojeně vyklidili pozice pro oslavence z New Yorku.

Kdo měl pochyby, že by veteráni žánru působili oproti mladším kolegům unaveněji, o své negativní iluze přišel během prvních deseti sekund. Sick Of It All naběhli na pódium načas a jakmile se Pete Koller s nezaměnitelným blonďatým čírem a šátkem přes čelo opřel do své kytary, rozpoutalo se peklo nejen na pódiu, ale i v sále. Prakticky od prvních okamžiků až do konce více jak hodinu trvajícího koncertu se bez oddechu pogovalo, pařilo a skákalo. Právě stage diving našel u přítomných velké zalíbení a po celou dobu se na pódiu nenacházeli jen čtyři členové kapely, ale vždy jeden až dva fanoušci. Někdo se u kapely zdržel více, někdo jen vylezl a spadl.

Veskrze sympatického zpěváka a frontmana Lou Kollerera to však překvapivě nechalo vždy chladným a naopak využíval skokany k úsměvným slovním přestřelkám. Jakmile však pauza mezi skladbami skončila, z usmívajícího se kliďase se stal zuřivý hlas hardcoru, který neztratil nic ze své síly a charakteristického zabarvení.

Nejsilnější zastoupení měl starodávný debut "Blood, Sweat, And No Tears" z roku 1989, ze kterého zazněly kousky jako "Rat Pack", všemi zpívaná "My Life" či klasika "Injustice System". Své zastoupení mělo bez překvapení i legendární album "Scratch The Surface" s hitem "Step Down" a samozřejmě nechyběla ani titulní píseň. Se staršími skladbami výborně korespondovala i novější hitovka "Death Or Jail", která pořádně prohnala fanoušky pod pódiem. Podobný účinek měla i energická "Busted" či hned úvodní palba "Take The Night Off" z povedené desky "Death To Tyrants".

Nezasvěcenému, který by náhodou do Paláce Akropolis ten večer vkročil, by koncert Sick Of It All připadal jako jedna ohromná bitva vesměs potetovaných a značně drsně vyhlížejících chlápků (a pár dívek). Z téhle bitky však naštěstí vzešli jen vítězové, nadšení, napumpovaní energií, ale i vysílení z výkonu po pódiem, který byl neskutečný. I fanoušci z Prahy dokázali vytvořit atmosféru klubu z Bronxu a kapela se jim za to odvděčila více než stoprocentním výkonem. Nakonec si s fanoušky všichni členové kapely podali ruce a nevynechali při tom úsměvy ani poplácání po zádech. Sick Of It All nejsou žádné umělé rockové hvězdičky, vědí odkud přišli a díky komu tu jsou. Jejich civilní vystoupení je nesrovnatelně sympatičtější než mnohé manýry velkých rockových a metalových hvězd. Oslavit s nimi jubilejní výročí byla čest.