Po nespočtu návnad a provokací odměnila Ariana Grande konečně své fanoušky singlem "Dangerous Woman" z nadcházejícího třetího studiového alba, jež vyjde pod stejným názvem.

Boky houpající balada okořeněná waltzovým tempem pouze dokazuje, že si mladá zpěvačka pomalu ale jistě buduje stabilní post umělkyně. Po značné r'n'b nostalgii devadesátých let na debutu "Yours Truly" a moderní popovosti na následujícím "My Everything" se tyto dva světy mísí a stojí u zrodu finálního produktu, který začíná znít jako skutečná, originální Ariana.

"Dangerous Woman" však i přes tuto fúzi vrací fanouškům především tu oldschool Arianu, kterou si tenkrát, po jejím přerodu z Nickelodeonu, zamilovali. Avšak náruživá kytara a zpěvaččiny vášnivé vokály dodávají této klasice punc novoty, jenž dodává singlu potřebnou energii a sílu.

I přes velice slibný název to právě po textové stránce takové posilnění není. Grande již v minulosti vystoupila s esejí zaobírající se sexismem a později naznačila, že právě zmíněný singl by se dal považovat za posilňující dívčí mini manifest. Nebezpečnou ženou je pro ní někdo, kdo se nebojí držet svého stanoviska a zůstává upřímným. Ale co že to z ní činí tu nebezpečnou ženu? Neposlušný chlapec, samozřejmě. Ani v nejmenším se nejedná o inovaci na půdě textových tropů. Zatímco Ariana bere smyslnost a šarm do svých rukou a rozhodně se za ně nestydí, oné nebezpečnosti by jistě dosáhla i bez přítomnosti otřepaného rebela.

Dvaadvacetiletá Floriďanka je nicméně i tak určitou raritou na poli mladých umělců. Neváhá konfrontovat novináře s jejich sexistickými zbytečnostmi a nadále je odhodlaná alespoň zčásti čelit zavedené normě. V a capella verzi, kterou následně zveřejnila, navíc umlčela veškeré rýpaly, které mají pokaždé co říci na téma jejích pěveckých dovedností.