Předpokládám, že sis dlouho očekávanou pauzu od stresu ze SuperStar a návrat domů užila?

Jo, jo, užila.

Jak je na tom tvoje rodina s hudbou? Mají všichni nějaký hudební základ, nebo se vymykáš?

Hudba figuruje v životě mé mamky a sestry. Moje sestra také zpívala a tancuje. Mamka zpívala, když byla mladší.

Na Instagramu jsem zahlédla, že jste s Pal‘em a Štěpánem někde pořád jezdili. Byli jste na nějakém miniturné?

Nemůžu říct co, ale něco jsme natáčeli. Bude to brzy v televizi. Jinak jsme každý měli různá individuální vystoupení. Často zpívám na firemních večírcích, protože nechci koncertovat. Nelíbí se mi myšlenka, že teď vystoupí ta Drobná ze SuperStar a bude zpívat písničky jiných a že takhle bude vypadat moje kariéra.

Chápu to tedy správně, že s koncertováním a vydáním CD bys chtěla počkat, až odezní vlna soutěže?

Nechci nic tvořit narychlo. Radši nejdřív vydám dva, tři singly. Kdyby mělo CD vyjít příští rok, na tom už nesejde.

Máš představu, kam by ses na své desce chtěla ubírat? V SuperStar přece jen nebylo tolik na výběr.

Moc se mi líbilo, jak byla řešená písnička "Toxic". Líbí se mi minimalismus, nepotřebuji obrovskou kapelu. Stačí mi další dva, tři muzikanti, vibrafon, elektronické bicí.

"Toxic" zaznělo v posledním kole. Které kolo tě nejvíc bavilo?

To se asi nedá říct. Každou neděli jsme byli rádi, že to máme za sebou a že je konec stresu. Od osmi ráno jsi tam, dvakrát si projdeme celý program, potom generálka a naživo, člověk toho má dost. Vnímala jsem to napůl. Dost jsem se bála písničky "Love The Way You Lie" od Rihanny, z toho jsem měla nervy, ale v závěru mi řekli, že to bylo jedno z nejemotivnějších vystoupení. Přitom na zkouškách to bylo strašné.

Působíš ale dost flegmaticky.

Zase tolik jsem si to nebrala. Tím, že to nebyl můj sen, jsem si říkala, že se stane, co se stane. Zajímavé je, že z těch tří finalistů jsme se ani jeden původně do soutěže nechtěli přihlásit.

Předpokládám, že kromě únavy leze na nervy i jekot fanynek ve studiu?

Jo, to leze. Kdykoliv si vzpomenu na jméno "Dalik"... (smích)

Bulvár začal dle očekávání rýpat nejen v přítomnosti, ale i v minulosti. Dá se na to nějak nachystat, nebo to v závěru nebylo tak děsné?

Bulvár mi dal facku už na začátku, kdy napsali, jak těžký jsem měla život a jak jsem před vším utekla do Anglie. Což není pravda, samozřejmě. Dál mě párovali s Danielem Křižkou, do toho jsem byla děsně zamilovaná. Jakmile vypadl, tak jsem najednou byla zamilovaná do Pal’a. Pak jsme se Štěpánem někde seděli vedle sebe a byla z toho taky láska. Nic z toho neberu vážně.

Už jsi říkala, že až tě to tu přestane bavit, odjedeš. Myslíš to i kvůli potenciálu, který je v zahraničí větší?

To zatím neřeším, zatím mě to tu baví. Nechci být jedním z těch lidí, kteří si stěžují na život, když můžu kdykoliv odjet kamkoliv.

Desky bychom se od tebe v budoucnu dočkat mohli. Jak jsi na tom s psaním?

Texty si píšu. Jediný problém je, že nepíšu slovensky. Píšu texty v angličtině, což není vždycky nejlepší, protože na Slovensku se interpret nejlíp uživí, pokud zpívá slovensky. Už ale máme rok 2016, hold je třeba se s tím vyrovnat.

A co se tvůrčího procesu týče? Píšeš podle nálady?

Když mám náladu, jsem schopná složit tři věci najednou. Nejlíp se mi píše, když jsem naštvaná nebo když mě něco trápí. Dneska jsem dost šťastná, ale uvidím, jak to bude vypadat po dnešních rozhovorech. Většinou mi stačí sklenka vína a melancholie.

Tenhle rok se tedy ještě živých vystoupení nedočkáme?

Budu vystupovat na nějakých plesech, ale koncerty zatím realizovat nechci. To pochopí každý interpret, který má nějakou vizi, za kterou si stojí. Nechci být zaškatulkovaná a do konce života zpívat těch deset písniček ze soutěže. Tomu se snažím vyhnout.