Když se řekne Scorpions, drtivé většině národa se vybaví pouze skladba "Wind Of Change", maximálně další balada "Still Loving You", což je poměrně škoda. Německá hardrocková kapela toho má za bezmála padesát let své existence na kontě mnohonásobně více a na některé skladby se během koncertu prostě nedostalo nebo zazněl jen fragment v jednou ze dvou medley. A ačkoliv u nás nebyli rozhodně poprvé, v sobotu byla vysočanská O2 arena zaplněna až po strop. Bez předkapely a zbytečného protahování se chvíli po osmé šlo rovnou na věc.

Původně školní kapele z Hannoveru, která to brzy dotáhla na profesionální úroveň, to stále šlape tak, že by jim elán mohli závidět leckteří o polovinu mladší kolegové. Po dvoustupňovém pódiu, kde bicí Jamese Kottaka měly základnu o několik metrů výš, pobíhali neúnavně jak kytaristé Rudolf Schenker a Matthias Jabs, tak hlavní zpěvák Klaus Meine v teniskách a pokrývce hlavy. Ačkoliv se nedá příliš mluvit o show, potěcha to byla zejména pro uši (dost ale záleželo, kde jste stáli/seděli, neb na některých místech dojem kazila jednolitá zvuková koule). Doprovodná vizuální projekce sice skvěle doplňovala hudbu, jen bylo trochu škoda, vzhledem k velikosti haly, že funkci obrazovek zobrazující hudebníky plnila jen zřídkakdy a spíš byly k vidění neurčité siluety a dobové symboly nebo úryvky z klipů.

Po úvodní skladbě "Going Out With A Bang" z loňského alba "Return To Forever" následovaly léty prověřené hity, které nenechaly v klidu starší ani mladší ročníky (kterých tu trochu překvapivě nebylo zas tak málo). A co teprve, když si Klaus Meine, ve chvílích, kdy ho nebylo potřeba za mikrofonem, vzal do ruky tamburínu nebo rozhazoval do publika paličky. Fanoušci pod pódiem se o ně div že nepoprali.

Druhou polovinu vystoupení s pomalejším blokem balad skupina odstartovala procítěnou "Always Somewhere" a již zmiňovanou "Wind Of Change", nebo i pro běžného posluchače povědomou "Send Me An Angel" z dob nejvyššího bodu kariéry. Ženská část publika se něžně položila na ramena svých partnerů a zamáčkla slzu. Muzikanti se přitom shromáždili na molu (zde bylo zřejmé, že zpěvák Klaus Meine, ač nejvýraznější postava formace, je o hlavu menší než ostatní jeho kolegové), a to včetně Jamese Kottaka, který k tomu bubnoval na židli. A právě on má na svědomí další z vrcholů večera, sólo na bicí, zvané "Kottak Attack". Předvedl jím, že rock’n’rollem skutečně žije, a dokonce má toto heslo vytetované přes celá záda, čímž se neopomněl pochlubit.

Scorpions zkrátka zase dokázali, že na odchod do hudebního důchodu, avizovaný již před šesti lety, je stále brzy a snad se od nich dočkáme ještě dalších podobně nabitých a vydařených vystoupení. Sice před desátou bylo již hotovo a noc byla ještě mladá, ale nejeden z fanoušků v oslavě zmíněných padesátin určitě pokračoval třeba doma puštěním jejich nějaké desky nebo oblíbené výběrovky.

Autorkou reportáže je Lenka Hachová.