Pojem rockoví dinosauři jste už v souvislosti se Scorpions nejspíš slyšeli víckrát, než by bylo zdrávo. Jak jinak ale nazvat tuto formaci, která začínala už v roce 1965 jako školní kapela a postupem času mnohé její písně zlidověly a získaly si neotřesitelnou pozici ve zpěvnících všech rockových fanoušků?

Tvorba formace se v posledních dvaceti letech podobala ptákovi, který uvízl v oceánských vodách blízko porouchané ropné plošiny Deepwater Horizon. Jeho peří je proto plné ropy a mazu. A jemu, pokud přežije, dá ohromné množství práce se z toho marasmu dostat. V této pozici se němečtí hardrockeři ocitli v roce 1999 s deskou "Eye II Eye". Fanoušci nemohli uvěřit vlastním uším, že se kapela pouští do popu, elektroniky a techna. Trvalo dalších pět let, než se z toho všichni - hudebníci i příznivci - vzpamatovali. Opětovný vzlet stál ale za to. "Unbreakable" a hlavně "Humanity Hour I" byly desky plné silných melodií, návratu k důrazu, poctivosti a hřmotnosti.

Jenže, jak se říká, věk nezastavíš a osmnácté album "Sting In The Tail" mělo být posledním zářezem na pažbě formace, která na svých turné několikrát obletěla zeměkouli. Zřejmě i zde je však vidět, že muzika a fanoušci na koncertech nejsou jen továrnou na peníze, ale hlavně drogou, bez které může zdravý a hudbymilovný člověk těžko dlouho zůstat. A tak tu máme rok 2015 a Scorpions se z ničeho nic vynořili s další řadovkou. Je těžké se po tolika nahraných písních neopakovat, občas i nevykrádat. Stále přicházet s něčím novým, silným a laťku si držet pořád hodně vysoko. Vždyť jeden pád stačil.

Kdo čekal unavený materiál stárnoucích sedmdesátníků, toho hned probudí úvodní vypalovačka "Going Out With A Bang" a následující rádiový singl "We Built This House". Pořádnou tvrdost posluchač dostane poprvé se songem "Rock My Car", aby kapela následně upozornila na další silnou stránku své tvorby. Tklivé balady, které v dnešní době i díky studiovým kouzlům provádí stále stejný libozvučný Meineho hlas. Vícehlasé refrény dokážou spolehlivě lámat jedno dívčí srdíčko za druhým.

Nelze říci, že si vás kolekce získá na první poslech. Člověk má pořád tendence srovnávat nové písně s těmi, co už dávno dokola znějí z přehrávačů. Jakmile ale začnete fošnu pořádně hoblovat, zjistíte, že se vám do hlavy začínají pomalu, ale jistě zasekávat melodické linky ze stále více songů. Nakonec usoudíte, že to vůbec není hloupá deska. I ona najde samozřejmě svá hlušší místa, hlavně ve chvílích, kdy si říkáte, že toto už předtím Škorpíci natočili taky a líp ("All For One"). Pánové v letech se ale opravdu nebojí do svých nástrojů opřít a svojí energií, hráčskou technikou i plným zvukem dokážou přerazit textová rocková klišé ("Rock 'N' Roll Band").

Album nabírá na obrátkách především ve druhé polovině. "Catch Your Luck And Play" je stadionovou halekačkou, při které si začnete představovat, jak asi bude znít v pardubické ČEZ Areně za dva měsíce. U "Rollin' Home" je situace podobná s tím rozdílem, že vás dostane ještě svým houpavým rytmem a jednoduchým kytarovým riffem. Při závěrečném oooooooouuu vám téměř přeběhne mráz po zádech. Silný závěr ještě zdůrazňuje výtečný ploužák "Eye Of The Storm".

Proto při celkovém zúčtování převládají pozitiva nad negativy. Kdyby jako druhá polovina byl i zbytek desky, výsledná známka by se zastavila ještě výš. Přesto bude "Return To Forever" Scorpions sloužit ke cti, a ne k hanbě. Co by za takový materiál leckterá z mnoha dnešních mladých kapel dala...