Skupin jako oni jsou tisíce. Poptávka po posluchačsky nenáročném, přirozeném a místy docela rutinním pop-rocku s větší či menší porcí aranží a zajímavých nápadů, nad nímž středoproudá rádia neohrnou nos, bude asi vždycky. A v celém světě najdete kapel jako oni obrovské množství. Některé to dotáhnou až na stadiony (Coldplay, OneRepublic, Imagine Dragons), jiné jsou rády aspoň za plný klub (The Fray, One Night Only, KONGOS). Irští Kodaline zatím patří spíše do té druhé skupiny.

Vznikli v roce 2005, když si dlouholetí kamarádi Steve Garrigan (zpěv) a Mark Prendergast (kytara) založili kapelu. Tehdy si sice ještě říkali 21 Demands, o šest let později a výměně dvou členů už ale přešli na současný název a začali sbírat první úspěchy. Jejich první hit se jmenoval "All I Want" a díky jeho umístění do seriálů "Chirurgové", "Upíří deníky", MTV show "Catfish" a nakonec i filmu "Hvězdy nám nepřály" začalo kvarteto nabírat fanouškovskou základnu. Slušný boost přišel i s nominací do ankety BBC Sound Of 2013, jenž vyvrcholil pozitivně přijatým debutem "In A Perfect World".

Studiová dvojka "Coming Up For Air" úspěšný recept nemění a i tentokrát nabízí slušnou zásobu potenciálních hitů. První singl "Honest" svou svižnou rytmikou a výrazným refrénem nezapře stadionové ambice, robotický synth-pop "Human Again" připomene Simple Minds či The Killers, v "Unclear" se frontman barvou hlasu i patřičnou dávkou patosu s dětskými sbory za zády zase blíží třeba krajanům U2.

Klasické nástrojové obsazení kytara-basa-bicí občas ozvláštní klávesy, mandolína, klavír nebo špetka elektroniky, do žádných velkých experimentů se ale Kodaline nepouští. Přesto však nelze říct, že by se posluchač cítil ošizen. Kousky jako druhý singl "The One", zvonivá a na perkuse bohatá "Autopilot" či rozjetě optimistická "Coming Alive" vám poskytnou dostatek záchytných momentů na to, abyste jejich albem jen neproletěli, ale skutečně si z něj i něco odnesli.

Obzvláště potěšeni se budou cítit milovníci zamilovaných balad, těch je na dvanáctistopém albu více než dost a třeba u takové "Love Will Set You Free" se hlavní protagonista dostává do takových výšek, že byste si jej možná i spletli s Adamem Levinem z Maroon 5. Škoda jen těch klišé v textech a místy se zalykajícího zpěvu ("Better", "Everything Works Out In The End"), který jim naopak leckteré posluchače může odehnat.

Kodaline nehrají nic, co byste už neslyšeli dříve a možná i lépe. Vedle kapel jako The Script, Kutless, Switchfoot, Matchbox Twenty a dalších se ale i díky produkci Jacknife Leeho a velkým labelem za zády vyšvihli do pozice, kdy stačí málo, aby se stali opravdu velkou kapelou. Letošní rok plný koncertů na důležitých hudebních přehlídkách (z těch u nás nejbližších se kromě 20.2., kdy zahrají v Lucerna Music Baru, chystají také na Colours Of Ostrava nebo třeba maďarský Sziget) by jim v tom mohl hodně pomoci. A i když jim v tom budeme za jejich poctivé songwriterství držet palce, pořád platí, že skupin jako oni jsou tisíce. Za nás dodáváme: Ještě že tak.