V únoru tě u nás čeká koncert. Je součástí turné?

Ano, je součástí mého "Mandolína Tour", ale v Česku odehraji jen tento jeden koncert. Bude se konat 15. února v Lucerna Music Baru.

V uplynulém roce jsme se od tebe dočkali desky "Mandolína". Té předcházelo album, které vyšlo v roce 2011. Jaký u sebe vnímáš posun?

Tohle album je mé třetí. První desku jsem nahrál v roce 2006, kdy jsem byl čerstvě mezi lidmi známý ze soutěže SuperStar. Hlavní rozdíl vnímám v tom, že minulou "Dávno zomrel Rock'n'Roll" jsem nahrával doma sám se svými nejbližšími hudebníky a kamarády. Je to album surového zvuku s rockovým nádechem. Je to hudba, která mě velmi baví. Aktuální "Mandolína" je naopak popovější, trendovější a je na ní znát jednoduchost. Alba, která dělí devět let, se tedy především liší ve zvuku a produkci. Rozdíl je ovšem i v textech. Ty na "Mandolíně" jsou trochu romantičtější, přinášejí určitá vyznání, zatímco dříve byly surovější.

Oblibě se ale určitě těší i právě ta surovější hudební stránka, že?

Určitě, vnímám to právě na "Mandolína Tour". Během koncertů hrajeme všechny písničky z alba "Mandolína". Chtěl jsem ale fanouškům přichystat pestrý program, a tak jsme do setlistu zařadili i starší záležitosti. To velmi oživilo celý průběh koncertu. Nové album má svou atmosféru, která je prostřižena staršími rockovějšími kousky.

Na Slovensku se tedy fanoušci ještě můžou těšit na další koncerty?

Chystám dva koncerty v sérii "Mandolína Speciál", které budou kapacitně větší. Ze sálů, které pojmou pět set lidí, se přemisťujeme do tisícových. Konkrétně se jedná o koncerty v Košicích a Bratislavě. Fanoušky čeká světelná show, propracovaná scéna a ještě nějaké překvapení. Snažím se turné vždy vygradovat a přichystat hudební překvapení.

Jak trnitá je cesta k úspěchu na slovenské hudební scéně?

Trvalo mi jedenáct let dostat se tam, kde jsem dnes. Deset let jsem den za dnem chtěl svou hudbu vylepšit a posunout ji někam dál ať už po organizační stránce, nebo po stránce nahrávací. Jedno CD jsem vydal na své náklady. Po deseti letech začaly dílky zapadat do sebe a začalo se mi dařit. Nešel jsem tvrdohlavě za svým, ale zkoušel jsem nový styl i produkci. Výsledkem je album "Mandolína", které je na Slovensku platinové.

Stálo tě to tedy určité kompromisy v podobě přechodu od rocku k popu?

Neberu to jako kompromis. Považuji to za změnu. Možná se k rocku vrátím, možná zůstanu u popu. Líbí se mi třeba i hip hop, ačkoliv já sám asi rapovat nebudu. Umím si ale představit spolupráci právě s nějakým hiphoperem. Moderní pop mě baví právě v tom, že je to změť různých žánrů a člověk do něj může zahrnout cokoliv. Pop se vždycky chytá záležitostí, které přicházejí například z klubů. Teď je to třeba dubstep, jehož prvky se v jedné mé skladbě také objevují.

Zmínili jsme prodejnost tvého alba. Má ještě vůbec smysl vydávat hudbu na nosičích, když se v současné době vše digitalizuje?

Dnes je třeba dělat všechno. Už se zdaleka neprodává tolik CD nosičů, ale také se ještě tolik nestreamuje. Je ovšem nesmysl nevydávat cédečka. Své nové album jsem vydal i na vinylu. Začíná to chytat sílu a přicházet do módy a na turné se vinyly také prodávají. Určitě se tedy vyplatí zkombinovat vše zmíněné, konkurence je silná, a pokud člověk investuje do dobré digitální a fyzické hudební produkce, má dobře nakročeno.

Při poslechu "Mandolíny" se zdá, že se skladby vertikálně zpomalují. Bylo to úmyslné řazení?

Tak jsem nad tím nepřemýšlel. Chtěli jsme, aby se skladbu od skladby střídaly nálady. Zamilovanější náladu by měla vystřídat vážnější. Neměla by tě na půl alba pohltit jedna atmosféra.

V českých rádiích a streamech se nejvíce chytly dvě skladby, a to "Mandolína" a "Nel’utujem". Klipy k oběma singlům mají okolo čtyř milionů zhlédnutí.

Což je na Slováka slušné. (smích) Říkám to tak, jak to je. Máme menší trh a až nyní se stává YouTube jasnou platformou pro hudebníky. Klip ke skladbě "Predpoveď počasia" jsme například točili s českým režisérem. Odehrává se to v Německu u Baltského moře a chtěli jsme se pokusit o určitý pokrok v kvalitě klipů. Jedná se o technicky nejnáročnější, ale zároveň nejestetičtější projekt. Svěřil jsem se do rukou Martina Smékala z Prahy. Vše jsem nechal na něm, protože má za sebou výsledky. Moc jsem si cenil jeho profesionálního přístupu. Všem nám poslal rozpracovaný obrazový scénář s poznámkami typu "v deset hodin máme sraz u Baltského moře" a vše šlapalo jako hodinky.

Na blížícím se koncertě v Lucerna Music Baru tedy, předpokládám, zazní i tyto skladby.

Zahrajeme opět celé album "Mandolína". Přizval jsem si Zuzanu Smatanovou, která se mnou už v minulosti vystupovala na koncertech jako host. Těším se, že i Slováci žijící v Praze si na toto vystoupení najdou čas.