Suede na "Night Thoughts" výtečně obhajují svůj comeback

13.02.2016 08:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Londýnský kvintet Suede, znovuzrozený po dlouhé pauze v roce 2010, je tu s další hudbou, jež opětovně potvrzuje životaschopnost kapely. Po "Bloodsports" přichází "Night Thoughts", sedmé album formace. A patří vůbec k tomu nejlepšímu z její diskografie.
8/10

Suede - Night Thoughts

Skladby: When You Are Young, Outsiders, No Tomorrow, Pale Snow, I Don't Know How To Reach You, What I'm Trying To Tell You, Tightrope, Learning To Be, Like Kids, I Can't Give Her What She Wants, When You Were Young, The Fur & The Feathers
Vydáno: 22.01.2016
Celkový čas: 47:39
Vydavatel: Warner Music
"Night Thoughts" má pro Suede typickou dramaturgii: intro, kdy motiv hraný pompézními smyčci přechází do stejně velkolepých kytar, dva energické hity, zpomalení a pak zase trochu napětí, aby závěrečná třetina přinesla ztišení, reprízu úvodního motivu a finále, které připomíná uklidněnou vodní hladinu. Je to jako film - ostatně film s hudbou z "Night Thoughts" skutečně existuje, natočil ho Roger Sargent a je na druhém disku deluxe edice. Když na podzim 2016 v Londýně Suede album představili poprvé na koncertě, bylo to s projekcemi tohoto filmu.

To album může být soundtrackem vzpomínání na život tisíců lidí, kteří tápou, mýlí se a hledají (se). Motiv vzpomínek na dětství se objeví ve "When You Are Young" ("Když si mladý / nic není správně a nic není špatně / budeš si hrát v bludišti / dokud tě máma nezavolá") a připomene se i v "Like Kids" ("Není nic, na co bychom nedosáhli"). Dětství se zdá být vzdalujícím se ostrovem, na němž člověk netrpěl nejistotou a nedělal si starosti s jejím příchodem.

Vrcholem alba je píseň "I Don't Know How To Reach You", kde se nádherně snoubí Andersonův naléhavý zpěv s mistrovskou kytarou Richarda Oakese. A samozřejmě dva za sebou následující hity, "Outsiders" a "No Tomorrow", jež svými silnými refrény připomenou dobu před více než dvaceti lety, kdy se nám Suede navždy zavrtali pod kůži. Ty budou živě fungovat báječně.

Ačkoliv v závěrečné "The Fur & The Feathers" nad obavami, doufejme, převládá jistá naděje, je hlavním tématem desky odcizení či nepochopení. Stačí si jen vyjmenovat názvy písní. "Nevím, jak se k tobě dostat". "Co se jí snažím říct". "Nemůžu jí dát to, co chce". V "Learning To Be" Brett zpívá bezútěšně "každé slovo, co jsem kdy řekl, je prázdné jako vzduch" a v "Tightrope" "zdá se, že mě miluješ, když nejsem poblíž". Smutné - a krásné. Jako ta dívka v modrých šatech na obalu alba, co klesá do černé hlubiny, ale je teprve kousek pod hladinou a vy můžete věřit, že ji ještě někdo zachrání.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY