Mají to v té Americe (a nejen tam) těžké, když kapela hraje "takový špinavější rock", hned si vyslouží komentáře ohledně odkaz na grunge a jeho případné kopírování. Je to někdy berlička recenzentů, ale na druhou stranu je to pro mnoho kapel opravdu nejvýstižnější popis, protože Nirvanu, Soundgarden či Pearl Jam slyšel snad každý, kdo poslouchá rock. I když s tím fanoušci Creed nebudou souhlasit, s těch známějších jmen lze např. u nich vysledovat více než jen inspiraci výše jmenovanými.

A co s tím mají společného Course Of Nature? První skladba "Wall Of Shame" to, že i na ni slova o postgrungeové scéně pasují, pro další skladby už to neplatí. Jsou posunem směrem k popovějším vodám, takže z výrazu v uvozovkách v odstavci výše můžete vynechat slovo "špinavější", tohle je prostě melodický rock, který na první poslech nijak neurazí. Problém je, že ani po více pokusech nijak nezaujme, protože jak z hlediska zpěvu (koho mi to jen ten zpěvák připomíná?), tak z hlediska hudby jde o standardní (někdy až moc) výkon.

Možná to bude tím, že vše složil zpěvák a kytarista Mark Wilkerson a ostatní dva kumpáni se příliš neprosadili. Občas se blýskne na relativně lepší časy, už zmíněná úvodní skladba (ale co mi jen připomíná?), či tvrdší (i basa je tam slyšet) "Gain" nijak nepřekvapí, ale přesto trochu odsýpá, většina ostatních skladeb je v pomalejším tempu, s refrény melodickými, s občasnými sólíčky na kytaru, lehce z nich vyčnívá "Someone Else To You". Můj tip na druhou "Caught In The Sun" jako na singl z desky se po shlédnutí internetu ukázal jako správný. Nebylo to tak těžké uhodnout, jemná sloka (ach, ty "nezbytné" smyčce), přitvrzená kytara v refrénu a text o lásce (ostatně jako na celé desce), jsou jistě dobrým prodejním tahákem. Z výše napsaného částečně vybočuje poslední skladba, která v refrénu změní rytmus (a náladu), k čemuž přispěje v závěru skladby i saxofon, ale zní nějak nepřesvědčivě. Když jsme u té přirozenosti, drsnější polohy se zdají pro zpěváka lehce nucené, jistější si je evidentně v melodických refrénech.

Tahle deska nijak neurazí, je tak akorát dlouhá, ale k výraznému zaujetí dojde asi jen u hodně hladových fanoušků rocku.

P.S.: Je zajímavé, že v dnešní době nemá kapela ani své stránky a musí se uchýlit na obecnou adresu, kde v čase psaní recenze ještě odkaz na kapelu nefungoval. Asi je to opravdu horký (nebo horkou jehlou ušitý?) objev.