Sabina Křováková vyhrála Československou SuperStar v roce 2013. Ale stejně jako byli zapomenuti téměř všichni její předchůdci i následovníci, i po ní se brzy slehla zem. Po svém zaslouženém úspěchu v soutěži stačila sice vydat předem nasmlouvaný debut pro vítěze, ale ten obsahoval pouze písně nazpívané během soutěže. Na plnohodnotnou nahrávku jsme si museli počkat dva roky. Čekání se ovšem vyplatilo - "Sirkama" je více než podařená deska, které klacky pod nohy hází jen několik detailů.

Že je Sabina výborná zpěvačka s krásnou barvou hlasu, dokázala svým fanouškům hned v počátcích SuperStar. Ty informovanější muselo zaujmout i album z roku 2009 "Co řekl kocour Sabině", kde spojila síly se dvěma členy skupiny AKU-AKU a již čtyři roky před jejím úspěchem tak naznačila, jaký talent se na naší scéně rodí. Pravdou je, že ač o jejím hlasovém umění po těchto úspěších nikdo nepochyboval, teprve autorskou deskou "Sirkama" odkryla i svůj skladatelský potenciál. Novinka čítající deset skladeb je totiž kompletně dílem mladé rockerky z Děčína. Všechny písně si sama složila i k nim napsala texty v rodném jazyce. Nepochybně odvážný čin!

Spolu s vydáním nahrávky bylo představeno i video k písni "Louky, pole, lán". Klip vizuálně velmi povedený však doplňuje trochu překvapivou volbu prvního singlu. Skladbu lze totiž po poslechu celé desky označit za jednoznačně nejslabší kus. Jako jediná předkládá ony neduhy současné tvorby českých zpěvaček, kdy naprosto selhává dynamika písně. A než se vůbec dolopotí k refrénu, zabíjí posluchače sterilitou i plochým abstraktním textem. Bohužel ani refrén nemá moc co nabídnout a Sabina si touto volbou své hudební dítě trochu umazala. Zbytek nahrávky je totiž opravdu velmi podařený.

Hned několik skladeb se může pochlubit parametry slušného hitu. Na první poslech chytne poetická "Skládám si obrázky" s parádní gradací v refrénu, během kterého až mrazí. Zejména v hlučnějších momentech má Sabinin hlas ohromnou sílu. Potěší i svižný "Prstýnek" s neméně odzbrojujícím refrénem. Naživo bude rozhodně fungovat.

Kromě několika rychlejších písní však převažují rockové balady. Sabina se při jejich psaní naštěstí vyhnula přílišné patetičnosti a k radosti posluchače mají i pomalejší kusy pořádný náboj. Nejsilnější dojem si posluchač odnese z půvabné balady "Sen", kde se skloubila nejen povedená hudební složka, ale i ta textová: "Potkala jsem králíka ve vestě, poklepával na hodinky, on postával na prašné cestě, svět přišel mi tak malinký." Jako dobrý tah se ukázalo zařazení akustické písně "Malá večerní" na úplný konec. Půvabně poetická balada ukazuje Sabinu i v jiných polohách než v těch ostřejších a poodhaluje další prostor pro tvorbu talentované zpěvačky.

Po poslechu novinky "Sirkama" jednoznačně dominují pozitiva. Sabina Křováková má hlasově i skladatelsky co nabídnout a to je nesmírně důležité. Ano, stále jsou tu rezervy (spíš po textové než po hudební stránce), ale pořád jde o velmi solidní nadstandard české scény. Trochu zamrzí možná slabší produkce, která ač pod záštitou renomovaného Ecsona Waldese a Hynka Tomana, nechala albu plošší zvuk, než by si Sabina zasloužila. Zejména v úvodu nahrávky pak vyděsí téměř počítačově sterilní bicí, které naštěstí v dalších skladbách zní již výrazně živěji. Některé položky by si také zasloužily propracovanější aranže, ale tohle všechno jsou spíš výtky na účet týmu, který Sabinu obklopuje. Sama zpěvačka nahrála desku, kterou tuzemská scéna potřebovala jako sůl. Teď už nemusíme čekat, zda se zase objeví silný ženský rockový hlas. Spolu s novinkou "Sirkama" přišel. A je radost, že jím je právě sympatická Sabina Křováková.