Alanis Morissette přihazuje další pilulky ke své nejslavnější desce. A stojí za to

Hojně používané klišé opus magnum málokdy platí tak výrazně jako v případě třetí studiové desky Alanis Morissette. Dvě alba mělo toto dlouhovlasé děvče už za sebou, v domovské Kanadě byla dostatečně známá, prodejní úspěchy však nebyly takové, jak by si nahrávací společnost MCA představovala. Proto následovala výpověď ze smlouvy. Je otázkou, jak deprimující to bylo pro osobu, která si už před dovršením plnoletosti prošla anorexií a bulimií.

Morissette je tvrdohlavá bytost, a tak se prostě vydala za svým snem. Lákal ji Hollywood a dobře věděla, že jednou z prvotních podmínek pro natočení skvělého alba je najít výtečného producenta. Našla ho v Glenovi Ballardovi, člověku, který napsal například pro Michaela Jacksona pecku "Man In The Mirror". S ním začala v roce 1994 pracovat na velmi silném materiálu, který svým způsobem pomáhal definovat hudbu devadesátých let.

Odrazily se v něm prvky tehdy velmi populárního grunge, nechyběla psychedelie ani automatické bicí. Experimentování s různými zvuky mělo za následek album, kterému velmi pasovaly texty plné hněvu, agrese, jízlivé ironie. Někde v dálce se ale za nimi skrýval smutek, neutěšenost a zlomená duše zpěvačky. Zlom v její kariéře přišel hned s vydáním prvního singlu "You Oughta Know". Morissette, zvyklá na žití v domech plných myší či švábů, byla najednou zoufalá a volala hvězdným kolegům, jak má s takto rychle nabytou slávou naložit a přitom se nezbláznit.

Mnohé z pocitů a prožitků té doby vypsala do obsáhlé eseje, která je součástí bookletu nové verze desky. Díky té původní posbírala nespočet ocenění, ve kterých se vyjímají čtyři Grammy za Nejlepší rockovou píseň ("You Oughta Know"), Nejlepší rockové album, Album roku a Nejlepší ženský rockový vokální počin. Vydavatelství očekávalo maximálně statisícové prodeje, skutečnost je ale taková, že nyní má album po celém světě na 33 milionů vlastníků.

Kvalitu nahrávky má na svědomí i tým skvělých hudebníků z kapel Red Hot Chili Peppers či The Heartbreakers. Během turné dokonce seděla za bicí soupravou vycházející hvězda bubenického nebe Taylor Hawkins, dnes člen Foo Fighters.

Výročí deseti let bylo oslaveno slabší akustickou verzí desky, nyní se však k posluchačům dostává pořádný nášup v podobě dvoudiskové deluxe a čtyřdiskové sběratelské verze. Morissette v rozhovoru pro časopis Rock And All přiznala, že má ještě schováno šest nahraných písní. Dá se čekat, že za deset let při oslavách dalšího kulatého výročí přijdou i ony na svět.

Smůlou pro mladého umělce je, že takový úspěch se prakticky nedá překonat a všechny ostatní desky byly a budou srovnávány právě s touto. O to hůř, že například "Under Rug Swept" či "Flavors Of Entanglement" jsou opravdu skvělé. Na druhou stranu je jen pár vyvolených, kteří se mohou pyšnit tím, že dokázali tolik co Alanis Morissette.