Dubioza Kolektiv z Bosny a Hercegoviny je svým koncertním vystupováním proslulá. Jenže to se píše o mnohých skupinách. Kdo však živé vystoupení sedmičlenné party nezažil, asi těžko pochopí skutečný význam obvyklých popisných frází jako: živelnost, maximální nasazení, strhující vystoupení, opravdová párty.

I protřelý koncertní turista musel být z tohoto pražského vystoupení zaskočený. Spíš než na klasickém koncertu to v Paláci Akropolis vypadalo jako na nějaké balkánské diskotéce. Všichni tančili, skákali, pobíhali, točili se, smáli se, zpívali i křičeli. A tím je myšleno, že skutečně VŠICHNI. Po třetí skladbě se zvedl i jeden postarší pán oblečený v saku a dosud sedící vzadu na balkóně. Sako si posléze pomalu svlékl, vyhrnul rukávy u bílé košile a začal naprosto nespoutaně tančit, načež se přidala i jeho zřejmě dlouholetá a neméně důstojně vypadající manželka. Dubioza Kolektiv prostě rozdováděli celé publikum od méně než desetiletých až po zasloužilé seniory.

Nejen věková, ale i národnostní sounáležitost byla ten večer skoro hmatatelná. České publikum bylo sice samozřejmě v přesile, ale zastoupení východoevropských i jižanských (zřejmě balkánských) jazyků bylo nebývale silné. A o to vlastně Dubioze Kolektiv jde. O sounáležitost, mír i pospolitost. V tomto ohledu musela být kapela rozhodně spokojena.

Bosenská senzace zaujala už svým nástupem. Namísto velkolepých macho inter uvítala diváky vtipnou předehranou předmluvou, ve které lámanou češtinou promlouval strojový hlas zřejmě z Google překladače. Ten mimo jiné upozornil, že kouření marihuany je tento večer výrazně doporučeno (což bylo po celou dobu hojně svědomitě dodržováno) či že si v davu máme najít partnera. Po odpočítání autodestrukce na pódium vtrhlo za ohlušujícího potlesku sedmičlenné osazenstvo skupiny. Velkolepostí nástupu by trumfli lecjakou zámořskou komerční skupinu.

Dubioza chrlila jednu balkánskými rytmy nasáklou skladbu za druhou a během první půlhodinky se prakticky nezastavila. Muzikanti stačili jen obšťastnit přítomné dvojitým výbuchem žlutých konfet. Již během úvodního setu zazněly některé z nejznámějších písní jako "Tranzicija" či "Volio BiH", ale ve skutečnosti každá i méně profláklá skladba díky energii účinkujících diváky rozpohybovala a postupně dostávala do varu.

Závěr koncertu se v nejlepším slova smyslu nesl ve znamení blbnutí kapely s diváky. Posledních přibližně dvacet minut fanoušci poskakovali a pokřikovali dle dirigování skupiny, která si s nimi hrála jak kočka s myší. Nenechali nikoho v klidu sedět a ani ty na balkóně nebyli ušetřeni jejich pozornosti. Všichni pobíhali a tancovali z jedné strany Akropole na druhou a stát v klidu prostě nebylo možné ani pro ty nejzarytější suchary.

Koncert to byl nepopsatelně energický a nezapomenutelný. A ve výsledku bylo jedno, jestli hrají hity jako "No Escape (From Balkan)", "Kažu", novinkovou metalovější "Free.mp3" či některou méně známější. Tenhle večer nebyl o hitech, ale o předání trochy té balkánské energie Pražanům, pocitu jednotnosti i o tom, že namísto suchého podupávání a pokyvování hlavou vlastně dokáže nespoutaně pařit opravdu každý. Dubioza Kolektiv nás to přišli naučit. Úspěšně.