Jihomoravští Sad Harmony přicházejí se svou druhou deskou "Tete-A-Tete", na které předvádějí parádní tvrdý, ale melodický rock. Zdá se, že česká metalová scéna má na Moravě hned několik partiček, jež by ji mohly v době krize hravě spasit.
8/10
Sad Harmony - Tete-A-Tete
Celkový čas: 56:19
Skladby: Engine Driver, Hanele & Shloymele, Got To Like, Two Circles, Dreama, The Evening Star, My Lover, Love Is A Bitch, I Use My Brain Again, Around Axis, A Little Girl Lost, Jew The Eternal, bonus - Ode mlýna ke mlýnu
Vydavatel: Redblack
Sad Harmony, resp. jejich deska "Tete-A-Tete", se mi dostala do ruky souběžně s novými
Dark Gamballe a musím konstatovat, že toto "duo" mě opravdu mile překvapilo. Podobně jako v případě "Merizo Nanen"
Dark Gamballe je i "Tete-A-Tete" podařeným příspěvkem české rockové scéně.
Historie skupiny se datuje od roku 1994, kdy
Sad Harmony vznikli jakožto moravská reakce na vrcholící vlnu melodického doom metalu, speciálně na v Čechách a na Moravě velice populární
Paradise Lost. Stejně jako britští rockeři se ale i
Sad Harmony vyvíjeli, aby v současnosti spočinuli ve zcela odlišných zákoutích. Albově se prezentovali před dvěma lety debutem "Elektrula". Deska se povedla, tož není divu, že se vydavatelství nenechalo dvakrát přemlouvat a dnes máme co do činění s dvojkou "Tete-A-Tete".
V oficiálních tiskových materiálech naleznete zmínku o tom, že
Sad Harmony hrají expresivní kytarový doom rock, s čímž se dá souhlasit. Většina z třinácti písní se nese v rychlejším tempu, je postavena na řezavých, hercovních riffech a ční z ní melodický tah na branku. Na rozdíl od již zmíněných
Dark Gamballe jsou
Sad Harmony přímočařejší a jednodušší, nikoli na úkor kvality. Například "Dreama" je vynikající ukázkou svižného, ostřejšího rock'n'rolu. Totéž lze říci o otvíráku "Engine Driver" nebo... dalo by se pokračovat de facto výčtem zbylých písní. Najde se však výjimka, potvrzující pravidlo, a tou je bonusová "Ode mlýna ke mlýnu" - originální úprava lidovky, v níž se prolínají tradiční folklórní nástroje s hutným hardrockovým zvukem. To je ostatně doména
Sad Harmony - obohacovat svou hudbu překvapivými instrumenty či postupy, v jedné skladbě se náhle objeví latinskoamerické brnkání, jinde je Skunyho (vokalista) řev podpořen jemným ženským hlasem. Zpěv je vůbec pro skupinu, zdá se, důležitý. Skuny převážně bručí, podobně jako třeba Libor Bartusek z
Endless, ovšem na mnoha místech přechází k civilnějšímu projevu a na světlo se derou všechny přednosti jeho hlasivek. Osobně bych jej označil za velkou pěveckou naději, protože jeho hlas má charisma ne nepodobné
Danu Bártovi či Kamilu Střihavkovi.
Tuto recenzi jsem začal srovnáváním s
Dark Gamballe a také ji tím zakončím. Dlouho jsem se rozhodoval, kolik bodů
Sad Harmony dát (
Dark Gamballe ode mě dostali devět). Nakonec jsem se rozhodl pro počet nepatrně nižší - osm. I toto číslo ovšem berte s rezervou, neboť
Sad Harmony by v pohodě snesli i 3x3. To jen doplatili na mé latentní tíhnutí k sudým hodnotám.