Předvečer velké rockové události započal podobně jako den předtím před vystoupením Slashe. Před Malou sportovní halou v pražských Holešovicích se kupily již dlouho před začátkem akce zástupy fanoušků čekajících na velmi důkladnou prohlídku od ostrahy. Ta si dávala skutečně záležet, což je vzhledem ke známým událostem vítané a pochopitelné.

Ještě než na pódium vlétly hlavní hvězdy večera, mohly ještě stále prořídlé hloučky návštěvníků shlédnout vystoupení další americké bandy Devil You Know. Tahle metalcorová superskupina složená ze členů populárních partiček Killswitch Engage, All Shall Perish, Fear Factory a Bleeding Through se role hosta ujala se slušným nasazením. Pravda, většinu toho odpracoval zpěvák a frontman Howard Jones, který celý tenhle corový kolos táhne a udává mu směr. Jeho charismatický projev byl alfou i omegou jejich vystoupení, které po hudební stránce nedosahovalo úrovně domácích skupin jednotlivých členů. Jones však pobíhal po pódiu jako lev v kleci a kromě brutálního metalcorového řevu i notně vtipkoval a interagoval s publikem, které jeho snažení opětovalo potleskem.

To Papa Roach, kteří sice studiově již několik let nepřicházejí s ničím novým ani příliš zajímavým předvedli, jak vypadá super-profesionální vystoupení. Zpěvák Jacoby Shaddix i jeho kolegové svým nasazením museli zavřít pusu i těm největším kritikům. Již od první písně a zároveň otevíráku jejich poslední studiovky "Face Everything And Rise" vytvořili z Malé sportovní haly jeden velký kotel. Shaddix zpíval naprosto suverénně a bezchybně, jakoby to snad ani nebylo naživo. Do toho stačil i dirigovat fanoušky a sympaticky si s nimi pohrávat. Celých sedmdesátpět minut vlastně celý koncert režíroval. Jednou zařídil circle pit, pak dal pokyn k Wall Of Death jindy si vynutil řev fanynek i fandů. Diváci mu zobali z ruky a nadšeně pařili na všechny skladby, které kalifornská parta předhazovala.

Ta čerpala zejména z novější tvorby, přičemž největší zastoupení měla logicky novinka "F.E.A.R.". Nejlépe z ní zafungovala na desce závěrečná "Warriors", která ještě v úvodu setu rozhýbala a rozvášnila fanoušky vtříc zabijáckému kotli, který neúnavní fanoušci živili svým potem a nadšením až do poslední chvilky koncertu Papa Roach. Kromě nových písní nemohly chybět ani zásadní hity z dob, kdy se Papa Roach prezentovali jako nu-metalová skupina. I po letech zní "Last Resort", "Between Angels And Insects" či "Scars" stále skvěle. Zásluhu na fantastickém zážitku má i neskutečně brilantní zvuk, který podtrhl možná trochu překvapivě bezchybné vystoupení téhle dnes již zasloužilé party.

Trochu odlišné pocity budili metalovější Five Finger Death Punch, kteří večer uzavírali. Ti se do širšího povědomí evropských fanoušků dostali až s vydáním letošní novinky "Got Your Six". Během jejich koncertu si šlo jen těžko představit ryze američtější produkci, než kterou předvedla tahle testosteronová parta z nevadské pouště. Velká gesta, mohutný zvuk, jednoduchá a úderná hudba stojící zejména na masovém zvuku kytar a zapamatovatelných refrénech, to vše přesně charakterizuje jejich produkci.

Oproti Papa Roach však mělo vystoupení poněkud pomalejší tempo. Zpěvák Ivan Moody, ač známý bouřlivák, působil klidněji a rozvážněji. Určitě potěšil jednoho fanouška pod pódiem, když mu sebral jeho vlajku České republiky s logem FFDP a nechal ji podepsat od všech členů kapely. Ostatní však museli čekat a z dlouhé chvíle přešlapovali přičemž pomalu chladl zájem. Kytarista Zoltán zase rozhazoval trsátka do všech stran, ale ať se kapela snažila jak chtěla, bouřlivou atmosféru předchozího vystoupení nenapodobila. Mohlo to být způsobeno silnější základnou fanoušků Papa Roach či přicházející únavou, která chtě nechtě musela na fanoušky po těch předchozích strhujících výkonech jednou přijít. Každopádně kotel vychladl, a i když se Moody snažil o totéž co Shaddix, nedařilo se mu. Rozhýbat přítomné diváky se mu zkrátka nepovedlo až do konce koncertu.

Jediným závanem určité energie v publiku způsobil hit poslední desky "Jekyll And Hyde" a trochu snad i "Burn MF". Většinu písní však přítomní trochu ke škodě odzívali. Nadšení museli být ovšem tři fanoušci, které si Moody vybral a vytáhl je na pódium právě během skladby "Burn MF".

Na desce zní FFDP pestřeji, naživo však jednotlivé skladby splývaly a jen tvorbou silně obeznámený fanoušek dokázal rozpoznat, který hit právě kapela hraje. Po poslední písni dokonce ani neprobíhalo tradiční skandování o přídavek, leč pánové se statečně vrátili a přesto ještě dvě skladby odehráli. Mezitím i chvilkou ticha uctili památku pařížské tragédie.

Pomyslný souboj dvou amerických kapel vyhráli jednoznačně Papa Roach, kteří odvedli neskutečnou práci a je vidět, že o jejich hudbu je i u nás stále velký zájem. FFDP neodehráli špatné vystoupení, ale v porovnání s prvními jmenovanými působil jejich set jako neduživý příbuzný. Rozhodně však tato čtyřhodinová akce byla jedním z vrcholů letošního koncertního podzimu.