Příběh Ms. Dynamite se příliš neliší od příběhu Craiga Davida, který se před rokem stal synonymem vzestupu anglického R&B. Kariéra talentované zpěvačky začala na londýnské two stepové scéně a zatímco Craig David se zviditelnil díky vokálům klubového hitu "Rewind" Artful Dodger, Ms. Dynamite na sebe výrazně upozornila v písni "Booo!" producenta Stickyho. Do garážových breakbeatů si vystřihla prvotřídní explozivní rap a tento v podstatně striktně undergroundový singl zamířil do Top 20. Hudební novináři dokonce začali hovořit o specifickém stylu, který tato píseň iniciovala - bass step (díky mohutné basové lince, která se vlní přes celou stopáž.) Ms. Dynamite si z letošních UK Garage Awards odnesla trofej pro nejlepšího nováčka. To už za sebou měla námluvy s nahrávací společnosti. A zájem o ní ještě vzrostl poté, co se ukázalo, že umí i výborně zpívat. Dva dny před plánovaným nástupem na vysokou školu se nakonec rozhodla, že se po hlavě vrhne do světa hudebního šoubizu. Zpívala před Destiny's Child a Eminemem a pomalu začala připravovat vlastní desku.

UK garage suplovalo posledních několik let neexistenci komerčně úspěšné anglické urban music tak, jak ji známe z USA. Jde o hudbu, která v sobě spojuje soul, R&B a hip hop a proklamuje se jako hudba pro ulice. (A v Americe už dobrých pět let vládne žebříčkům - od Destiny's Child přes Ushera až po Mary J Blige). Až do příchodu two stepu a Craiga Davida museli Angličané hledět přes moře se závistí. Teď konečně mohou být pyšní na svoji vlastní černou hudbu (tu ale nemusí nutně dělat černí hudebníci). Letošní rok má tuto změnu potvrdit. Zatím se urodilo vcelku slibně - Mike Skinner alias The Streets vydal vynikající "Original Pirate Material", So Solid Crew sklízejí úspěchy s "They Don't Know". Brzy by ještě měla vyjít dvojka Craiga Davida a ačkoliv vždy inovativní UK garage se letos trochu zarazila, Ed Case, Stanton Warriors nebo David Bedenfield by nás měli podzimními alby přesvědčit o opaku. Do tohoto stavu věcí tedy přichází Ms. Dynamite a její debutová deska "A Little Deeper".

Je to výborná deska, ale hned při prvním poslechu vás napadne, jestli Ms. Dynamite opravdu je originální anglická urban music? Vlastně ani moc ne, protože zpěvačka se dost viditelně snaží svých anglických kořenů zbavit. Z druhé strany oceánu povolala producenty Punche (patří do squardy P Diddyho) a Salaam Remiho (proslavila ho práce s Fugees a Nas-em). Desku natáčela v Miami, New Yorku a dokonce na Jamajce. Přestala rapovat a shlédla se v soulovém projevu velkých amerických hvězd. A v tom je možná největší potíž této desky. Dynamite zní chvíli jako Erykah Badu, chvíli jako Angie Stone ("Brother" je trochu jako předělávka jejího hitu "Sister"), chvíli jako India Arie a o chvíli později jako Laureen Hill ("Anyway U Want It"). Z ní má asi nejvíce, od špinavého slovníku až po šmrnc reggae. Z opravdu anglické hudby zůstalo jen několik jemných garážových šťouchů hi-hatkou (výrazněji až v skryté skladbě na úplném konci desky), basová linka v "Krazy Krush" nebo několik málo ragga rýmů. Jinak je to Amerika včetně rychlých přechodů z rapu do zpěvu a zpět nebo futuristických produkcí (nasekané smyčce v "Affraid 2 Fly" nebo dekonstruovaná harmonika v "It Takes More"). Punch i Remi, stejně jako autoři písní (Dynamite si píše jen texty) nevybočují z kvalitního průměru, na který jsme zvyklí z manufaktur velkých produkčních týmů. Suverénní zpěvačka ale vždy přidá něco navíc, stejně jako to dělají její vzory za oceánem.

Ms. Dynamite je výborná zpěvačka i raperka, v textech je ale příliš mnoho slyšet to, že na velká témata je ještě trochu moc mladá. Přebírá klasická klišé americké urban music o životě v ghettu a vsazuje je do typicky anglického prostředí. Nebere si žádné servítky, takže na obalu najdete nálepku "Explicit Content". "It Takes More" je působivý protest proti násilí, které vládne na londýnské garážové scéně (ačkoliv Dynamite sama byla jeden čas v úzkém spojení se So Solid Crew), "Put Him Out" je o mužích, kteří terorizují své ženy, v úvodní "Naturaly High" horuje proti drogám, v "Brother" vzpomíná na zemřelého bratra. Celkově je lepší, když mluví o sobě, než když vytahuje morality o životě na ulici. Přesto je o krok dále než vetché texty interpretů její generace Craiga Davida nebo třeba Alicie Keys. Hluboká moudra hledejte u zpěvaček krapánek starších (Jill Scott nebo Mary J Blige). Kolik že je vlastně Dynamite let? Dvacet. Má na to ještě dost času! Stylizované fotografie v bookletu ji představují jako bílého anděla v bezútěšné temnotě městské džungle. Tváří se na nich, jakoby jí na zádech ležel celý svět. "Everyday I wake, I feel like crying," exaltovaně přednáší v acapella "Watch Over Them". No, snad nebude tak zle!

Ms. Dynamite je velký talent, ale stejně jako u jiných mladých interpretů jí chybí ještě malý krok k tomu, aby svůj talent zhodnotila v opravdu klasickou desku. Na "A Little Deeper" Dynamite má svůj názor i kvalitní produkci. Písně jako "Dy-na-mi-tee" nebo "It Takes More" odrážejí její potenciál. Už se moc těším, co se kolem ní bude dít dál.