Příznivci rockového folku si přišli tento víkend na své. Do pražského klubu La Loca zavítalo poprvé britské uskupení Brother & Bones. Ačkoliv se jedná o v podstatě neznámou formaci, kapela již prvními tóny strhla do té doby postávající dav a jala se udávat tempo večera.
Live: Brother & Bones
místo: La Loca, Praha
datum: 24. října 2015
support: Black Lion
© Karolína Stránská Britské skupině rozehřálo publikum české duo
Black Lion fungující ve složení Jakub Švejkar a Jan Táborský. Právě Honza, zvaný "Vegy", odehrál celý vstup skrze iPhone, neboť mu někdo v Plzni ukradl techniku. Na jejich dream-folku to však nezanechalo žádné následky, a kapela tak příjemně zahájila večer v pomalu se plnícím klubu. Jak kluci zmínili, nemají nikdy daný setlist a na skladbách se dohadují až na pódiu. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Dočkali jsme se tedy jak folkové záležitosti "Our Nature", tak líbivé country balady "After Storms". Klukům z Black Lion klubová atmosféra vyloženě sedí a není tedy divu, že se dočkali potěšené reakce i ze strany posluchačů.
© Karolína Stránská
Vystoupení jednotlivých kapel dělila téměř hodinová pauza. Co tedy české folkové duo rozproudilo a rozhýbalo, stihlo během této odmlky vychladnout. Ne však na dlouho. Britská pětka totiž nelahodí pouze svou vizáží, ale také svým zpěvem a energií.
Je jen otázkou času, kdy se Rich Tomas stane tváří procítěného folk-rocku. Jeho kapela
Brother & Bones si pomalu získává přízeň fanoušků a zdá se, že tomuto britskému uskupení brzy začne nová kapitola. Ze samotného koncertu musí být každému jasné, že se skupina postupně odklání od původního akustického záměru a začíná se přiklánět k tvrdší, rockovější stránce, což ovšem není vůbec na škodu, pohlédneme-li na současnou hudební scénu a její tendence. Znatelné to bylo především ve skladbách "Kerosene" či "I See Red", které vedly k headbangingu nejen fanoušků na parketu, ale také samotných členů kapely.
© Karolína Stránská
Člověk se tak začal bát nejen o spropitné obsluhy, které v pětiminutových intervalech padaly skleničky, ale také o poněkud chatrnější pódium, které se pod energickými pohyby Riche Thomase a Jamese Willarda výhružně třáslo. To je však jen důkazem, že La Loca byla těmto britským sympaťákům malá a rozhodně by bylo zajímavé zažít je ve větším prostoru.
Ačkoliv v intimnějším klubovém prostředí nelze vytvořit plnohodnotnou atmosféru rockového koncertu, bubeníky to nezastavilo a svým bouřlivým, odstíněným zvukem rozproudili publikum. Zatímco James Willard vyluzoval z hlavní kytary místy až těžké, bluesové tóny, démonický, nezaměnitelný hlas Riche Thomase putoval mezi tesklivými, šeptavými polohami skladby "Long Way To Go" skrze nezaměnitelnou folkovost "To Be Alive" a spirituálnost "If I Belong" až do ryze rockového, foofighterského burácení v refrénech skladby "I See Red".
© Karolína Stránská
Samozřejmě došlo i na ty nejproslulejší hity, jakými jsou "Raining Stone" či "Omaha", ke které nedávno vznikl i neméně povedený klip. Kapele hraje do karet sympatičnost jej9ch členů a neohranost její tvorby. Pražským příznivcům nakonec předvedli dobrou desítku skladeb, jimiž uvedli dav do varu a rozloučili se pozvánkou na pivo, neboť nikam nespěchali. Nezbývá než doufat, že si na přízeň pražského publika vzpomenou a na české, doufejme že větší, pódium se brzy vrátí.