V Praze si Astronauti dali ryze sólovou jízdu. Žádná předkapela se nedostala ke slovu, jenom králové pódia a jejich početní poddaní, kteří se do Futura štosovali v takové frontě, až se kolemjdoucí zastavovali a vyzvídali, kdo že to v jindy diskotékovém prostoru hraje. Zájem, který čtveřice vzbudila, přitom nebyl nijak překvapivý. God Is An Astronaut se už dávno pohybují mezi elitami post-rockové scény, kterou představují třeba Mogwai nebo Explosions In The Sky, a v Česku mají zapuštěné silné kořeny, nejčerstvěji i díky vystoupení na festivalu Brutal Assault, které během krátké technické pauzy vzpomenuli jako jeden ze zásadních okamžiků své koncertní historie.

Na své poslední pražské zastávce God Is An Astronaut zřetelně ukázali, odkud pramení jejich úspěch. Na rozdíl od jiných žánrově spřízněných kapel se nevyžívají v žádné zbytečné akrobacii a technických šmodrchancích, ale preferují řád. Pracují s postupnou gradací, refrénovitostí a zjednodušeně řečeno ztělesňují přesně to, co si lze představit pod postr-ockovým mainstreamem. Dělají ho ale poctivě a srdečně, a tak i vyjížďka po jasně vyznačených stopách pod jejich taktovkou vyústila v poměrně dobrodružnou cestu. Futurum navíc pomohlo nadprůměrně příznivým zvukem. V porovnání s jinými kytarovými koncerty z poslední doby produkce sice překvapila o něco menší hlasitostí, než bylo optimální, přední řady sálu si ale musely šušňat.

Vzhledem k tomu, že GIAA vyznávají o něco jednodušší struktury, než na jaké narazíte u kapel jako Russian Circles nebo And So I Watch You From Afar, show byla jednoznačně nejsilnější ve chvílích, kdy eskalovalo tempo, do věci se vložila disharmonie, náhlý záchvat dravosti, nebo se stala jinak rafinovanější a méně předvídatelnou. Nedá se ale říct, že by snad ve zbytku působila otřepaně. Jemná práce elektroniky udělala svoje, když setu dodala povznášející feeling otevřeného prostoru, a jako zpestření zafungovaly i bohaté klavírní vsuvky coby jeden z pilířů převládající melancholické nálady.

V dávkování emocí byli God Is An Astronaut obzvlášť štědří. Vůbec by nevadilo, kdyby nastavili drsnější tvář častěji, rozervanecká romantika je jim ale podle všeho bližší, a tak publikum Futura mělo zase jednou příležitost natankovat plnou nádrž něžnosti. Hodina a půl utekla jako nic.