Gilmour na "Rattle That Lock" odemyká zámky ke kráse všedních dnů

Před deseti měsíci se zřejmě definitivně uzavřela existence Pink Floyd albem "Endless River". Zatímco kapela vydala svou labutí píseň, její hlas a kytara David Gilmour celých devět let po albu "On An Island" přichází se svou čtvrtou sólovou deskou "Rattle That Lock". Opět skvělou.

9/10

David Gilmour - Rattle That Lock

Vydáno: 18.09.2015
Celkový čas: 51:19

Skladby: 5 A.M., Rattle That Lock, Faces Of Stone, A Boat Lies Waiting, Dancing Right In Front Of Me, In Any Tongue, Beauty, The Girl In The Yellow Dress, Today, And Then...

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

K novým deskám zasloužilých umělců se občas zvykne přistupovat se zdvořilým mlčením. Kritici si novou tvorbu poslechnou, pokývají hlavou, mnou si bradu, říkají "hm, hm" a v duchu už se těší na cokoliv, co bude zábavnější než vyčpělá tvorba rockera, co má nejlepší léta už dávno za sebou. Naštěstí, toto není případ novinky Davida Gilmoura.

"Rattle That Lock", teprve čtvrtá položka v sólové diskografii Gilmoura, je totiž opravdu krásná deska. Samozřejmě v ní jdou slyšet Pink Floyd a jistě se vymyká moderním trendům. Cílová skupina je jasná a té by se album mohlo velmi líbit. Tedy, pokud máte čas na poslech a není pro vás problémem udržet pozornost tři čtvrtě hodiny.

Gilmour pojal svou novinku jako několik příběhů, které se mohly udát během jednoho dne. Do nálady posluchače uvede pomalé probuzení v instrumentálce "5 A.M." a to probouzení do dne pokračuje na vlakovém nástupišti - motiv, na němž je založena titulní píseň, je znělkou nádražního hlášení a píseň "Rattle That Lock" společně s další rychlejší skladbou "Today" (která má skvělou basovou linku) celé album rozhýbou. Oproti minulé, značně introspektivní nahrávce "On An Island" je novinka živější a bohatší na nálady.

"Faces Of Stone" je také postavena na jednoduchém klávesovém motivu a postupně na něm rozkvete do velkolepé nádhery. Na albu se objevují jazzové momenty ("Dancing In Front Of Me") a celá "The Girl In The Yellow Dress" je jazzovým klubem kolem půlnoci úplně nasáklá. Tady by se určitě patřilo přiznat zásluhy obvyklým podezřelým: koproducentovi desky Philu Manzanerovi (Roxy Music) a samozřejmě Davidově manželce Polly Samson, autorce pěti textů.

Pro obdivovatele Gilmourovy kytarové hry je "Rattle That Lock" pastvou pro uši. Při poslechu instrumentální "Beauty" (nomen omen) se asi nejvíc vrátí vzpomínky na vrcholné momenty Pink Floyd. Toto album přinášející intimní mikropříběhy a soukromá dramata všedního dne je důkazem, že Gilmour není v žádném případě umělecky vyčerpán, jen mu tvorba nových písní už může trvat trochu déle, někdy celá léta.

• Skvost! 9/10 (Andy, 21.10.2015 22:45) Reagovat

  tak jsem se konečně dočkal recenze, už jsem myslel že jste zapoměli...že album je perfektní již bylo napsáno výše...pro mě osobně je lepší než předposlední album od Floydů a to "The Division Bell", i když "Division Bell" je můj nejoblíbenější počin od nich ...se asi budou divit skalní fandové Floydů, ale je to tak že je to "Division Bell" i když hodně fandů a hudebních kritiků tvrdí, že v podstatě už tento album byl první solovkou Gilmoura se zbytkem Floydů jako doprovodnou kapelou, že by právě proto? :D...ale pořád to bylo lepší nežli nic a i přes docela negativní recenze kritiků se dají najít na "Division" skutečně klasické kousky, které se kvalitou vyrovnají těm nejlepším písničkám od PF...k albu "Rattle That Lock" mám jedinou vítku- a jak jsem se dočetl i z jiných zdrojů - hodně lidem se to pojetí konců skladeb nelíbí a to, že jsou useknuté jak z playbacku bez ukončení, nevím zda to bylo cílem nebo došel nápad jak zakončit skladby...od génia jako je Gilmour by jsem čekal, že i v této drobnosti si dá záležet a střihne i na konec nějakou geniální tečku...i když na deluxe edici je aspoň jeden song "Rattle That Rock" v extended verzi s řádným koncem písně...myslím, že pro fanoušky by mohl udělat z některých skladeb extended mix uncut, potom by jsem bez problému dal 10/10...samozřejmě jeho technice kytarových sól dávám 10/10, protože je to pořád stejně perfektní Gilmour...ZIMOMRIAVKY :D
  
  

  • Re: Skvost! 9/10 (Andy, 21.10.2015 22:59) Reagovat

    I'm sorry...jsem napsal ptákovinu ve větě:..."Division Bell" i když hodně fandů a hudebních kritiků tvrdí, že v podstatě už tento album byl první solovkou Gilmoura se zbytkem Floydů jako doprovodnou kapelou...Oprava: Tak rozhodně Gilmour měl už v téhle době za sebou 2 solo alba: z 1978 David Gilmour a z 1984 About Face....ještě jednou sorry :)
    
    

    • Re: Skvost! 9/10 (pipinka, 22.10.2015 07:53) Reagovat

      Taki se mi jejych album Demention bed lybi, davam slatki!
      
      

    • Re: Skvost! 9/10 (Jan, 22.10.2015 12:51) Reagovat

      První sólovka Gilmoura se zbytkem Floydů byla už Momentary Lapse Of Reason.
      
      

• Kdy to bylo poprvé. (hynek, 23.10.2015 17:46) Reagovat

  Když se narodil a začal řvát jako správný kluk,přeci.
  HH.
  
  

8/10

Recenze: Křepčí Die Alten Maschinen s "Hello Goodbye!" v křemíkovém nebi? Možná to kdysi byla idea spojená s jednorázovým projektem. Jedna z dalších tváří Moimira Papalescu. O sedmnáct let později můžete v rukách držet povedený komplet "Hello Goodbye!" téměř napěchovaný na maximální kapacitu... čtěte zde

Vydáno: 08.02.2026 14:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Jako v horečnatém snu. Psí vojáci na albu "Hořící holubi" zkoumali hranice vlastní hudby Pro jednoho kultovní dílo, pro jiného obtížně poslouchatelná experimentální věc. Pro desku kapely Psí vojáci "Hořící holubi" platí obojí. Navzdory kultovnímu statusu je tenhle počin v diskografii formace poněkud marginalizovaný.... čtěte zde

Vydáno: 08.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl Neuvěřitelné čtyři hodiny trval program v pražském O2 universu, před jehož začátkem Apashe lákal, ať přijdeme včas, tedy už v 19:30, abychom zažili kompletní show. Náročný páteční večer proto končil až po 23. hodině a... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 13:43 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Peter Lipa se na albu "Je to stále tak" pootevřel mainstreamu, nahrávka šlape i po letech Na sólový debut "Neúprosné ráno" čekal Peter Lipa dlouho. Pozici měl už tehdy stabilní a deska ji jen potvrdila a upevnila. Následující kolekce "Je to stále tak", která vyšla o čtyři roky později, má tak ve zpěvákově diskografii... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Blitz Union - Nejsme prorokové, jen nás baví vymýšlet příběhy. Snažíme se vytvářet silnou komunitu Domácí Blitz Union jsou známí spíše v zahraničí, ale postupně si budují základnu i u nás. V půlce ledna vydali desku "Evolution", na které najdeme jedenáct songů. Nově hrají v pěti členech, přičemž dva jsme mohli vidět v... čtěte zde

Vydáno: 06.02.2026 08:10 v sekci Publicistika | Rozhovory