Ve vašich začátcích jste doma v Nizozemsku předskakovali tak zvučným jménům, jako jsou Razorlight, My Chemical Romance, Scouting For Girls nebo The Wombats. Je mi jasné, že vám to v kariéře určitě pomohlo, ale měli jste se možnost setkat s některými z nich a pobavit se o muzice? Dali vám nějaké speciální rady?

Máš pravdu, pro růst začínající kapely, jakou jsme tehdy byli, jsou tyhle koncerty s mezinárodně úspěšnými skupinami rozhodně důležité. Je to různé, někdy se s těmi formacemi vlastně ani nepotkáš, zatímco jindy jsou vážně přátelští. Pamatuju si, že třeba My Chemical Romance byli vážně moc milí a bavili se s námi jako se sobě rovnými, totéž platí třeba pro The Script nebo The Wombats. Náš zpěvák Eloi se k nim dokonce na pár dní nastěhoval do tourbusu a všichni si užili parádní párty. Ta "rada", kterou zmiňuješ, pak není nic konkrétního, je to spíš takový pocit a zkušenost z toho, jak to všechno kolem sebe vnímáš, jak se ptáš na vše, co tě zajímá, pozoruješ práci produkce a tak dále. Musíš být samozřejmě trochu nenápadný a neplést se lidem pod nohy, ale jen tím vybíráním si správných okamžiků pro svůj soukromý "výzkum" získáš strašně moc.

U nás v České republice není příliš běžné, že by se začínající kapela vydala natáčet debut do studia klávesisty věhlasných Kaiser Chiefs a master by jim dělal John Davis, tedy člověk, který pracoval s Arctic Monkeys. Jak v tomhle ohledu funguje scéna v Nizozemsku? Měli jste nějaké sponzory nebo je to jen souhra šťastných náhod?

Od začátku jsme měli vizi, že chceme pracovat s lidmi, s nimiž žádná nizozemská kapela dosud nepracovala. Vždycky jsme mířili vysoko, což sebou samozřejmě nese i spoustu odmítnutí, ale občas se stane, že i tihle "velcí lidé" chtějí pracovat s mladou skupinou plnou entuziasmu, která je připravená tvrdě makat. Takže jsme si udělali plán, půjčili si spoustu peněz, šli do toho naplno a teď už snad můžeme říct, že se to vyplatilo. Samozřejmě jsme hodně riskovali, ale kdo neriskuje, nic nezíská. V minulosti jsme viděli spoustu podobných kapel od nás, jak dělají podobné kroky vpřed jako my, ale my byli určitě jedna z prvních, kterým se to doopravdy podařilo.

Vážně mě zajímá, jak v Nizozemsku funguje hudební scéna. Kromě vás totiž známe také Within Temptation, The Gathering, Delain, Epicu, Noisii, Afrojacka, Martina Garrixe, Fedda Le Granda, Armina van Buurena a mnohé další. Jak je možné, že se u vás hudebnímu byznysu tak daří ? Máte třeba od státu nějaké granty?

Je fakt, že u nás je (nebo spíše bylo) vážně dobré klima pro živou muziku jako takovou, máme tunu skvělých míst, kde můžeme hrát, to všechno se spoustou lidí z produkce, kteří jsou ve svém oboru opravdoví profesionálové, takže tohle určitě pomohlo. Žádné granty od státu nedostáváme, ale kultura byla v naší zemi vždycky poměrně důležitou součástí života nás všech, teď se ale všechny ty škrty a krize podepsaly i na ní. Je ale pravda, že u nás máme taky celkem dobré hudební školy, takže i to určitě pomáhá.

A s tím souvisí i další otázka: Komu vděčíte za to, že je o vás v zahraničí v poslední době takový zájem, kdo vám pomohl?

Nikdy to není tak jednoduché, že bys mohl říct, že právě tento konkrétní moment rozhodl. Vždycky je to o určitém okamžiku, kdy se toho nastřádá hodně dohromady na správném místě a ve správném čase. Může to být tweet od Coldplay o tvém klipu, může to být získání ceny MTV, může to být jen prosté turné, na kterém získáš nové fanoušky. Je to vždycky kombinace různých věcí, které ti pomáhají k úspěchu. Potřebuješ, aby se o tvých koncertech říkalo, že jsou skvělé, potřebuješ, aby tě hrály rádia, potřebuješ reklamu v televizi, potřebuješ náhodu... Je toho hodně. Takže si to prostě postupně budujeme a snažíme se být jak ambiciózní, tak zároveň také trpěliví.

Musím se zeptat i na vašeho předchozího bubeníka Lucase Lenselinka, který vás v roce 2007 opustil s tím, že se chce věnovat studiu na univerzitě. Jak to s ním dopadlo, dokončil ji? Jste s ním ještě v kontaktu, co dnes dělá? A není mu líto, že už s vámi nehraje?

Daří se mu dobře, na univerzitě odpromoval a teď pracuje pro armádu. Stále je jak mým, tak Janovým kamarádem a pořád tvoří hudbu, i když už spíše tu klasickou, vážnou.

Když jste v srpnu hráli na festivalu Fingers Up v Mohelnici, mluvil jsem s člověkem z vašeho týmu, který mi říkal, že doma v Nizozemsku jste tak slavní, že jste tam vyprodali vaši největší halu dvakrát za sebou během pár minut. Je to pravda? Jste doma opravdu až TAK slavní? Mohli byste se tak považovat za, řekněme jednu z top desíti nejslavnějších kapel Nizozemska?

Haha, tak s těmi pár minutami trochu přeháněl, trvalo to tři dny, ale jinak jo, arénu Ziggo Dome s kapacitou 17 000 lidí jsme vyprodali dvakrát za sebou. To byl docela hukot. Co se týče té top desítky, tak asi bych to až takhle neformuloval, ale pravdou je, že není mnoho nizozemských kapel, kterým by se podařilo vyprodat Ziggo Dome dvakrát za sebou tak rychle jako nám.

O koncertě na maďarském Szigetu jste na vašem facebookovém profilu napsali že to byl nejlepší koncert, jaký jste kdy odehráli. Stále to platí? Byl jsem tam a i když atmosféra byla vážně skvělá, přišlo mi, že zvukař neodvedl moc dobrou práci, protože třeba Eloiově hlasu nebylo vůbec rozumnět. Jak jste to vnímali vy na stagi? A hráli jste už někdy mimo domov i pro více fanoušků než právě na Szigetu, kde na vás přišlo kolem 15 000 lidí?

Určitě, pořád je to jeden z našich úplně nejoblíbenějších koncertů. Hráli jsme i pro více lidí, hráli jsme i pro méně, ale na Szigetu se to prostě všechno nějak dobře sešlo. Fantastická atmosféra, úplná bouře. Zvuk u nás na stagi byl ok a žádné stížnosti se k nám nedonesly, tak možná jsi jen stál v nějaké mrtvé zóně...

Vaše poslední album se jmenuje "Rivals". O čem ta deska je, stojí za ní nějaký koncept?

Je to o tvém vlastním rivalovi, uvnitř tebe samého. S předchozími alby jsme byli zaměření spíše na vnímání světa kolem nás, ale s touhle jsme se fakt soustředili na nás samotné, šli jsme více do nitra. Kladli jsme si otázky jako: "Jak se můžeme zlepšit?", "Jakými osobnostmi jsme?", "Jaké výzvy si před sebe můžeme klást?" Myslíme si, že pokud jsi opravdu spokojený s tím, jaký jsi, můžeš dosáhnout čehokoliv.

Spousta vašich příznivců miluje zejména písně jako "Streets" nebo "Little Light". Můžeš nám přiblížit, co vás k jejich napsání inspirovalo?

Kde jsme brali inspiraci? Mno, "Streets" je o někom, kdo ti říká, že něco nedokážeš, ale ty se zatvrdíš a ukážeš mu, že se mýlí. Napsali jsme ji celkem rychle a byla to jedna z prvních písní pro "Rivals". Dobré songy většinou vznikají rychle, tahle vznikla při jednom z našich lepších jamování, takže za den byla v podstatě hotová.

"Little Light" byla na dýl, je to hodně rozmanitá píseň. Je o prožívání nočního života a snaze naleznout to, co hledáš. O té prázdnotě, která je s těmi nekončícími párty spjatá. A je vážně zábavné hrát ji naživo, obvykle ji hrajeme až jako poslední a ta spousta hluku a epičnosti tomu konci dodává na síle.

Váš poslední singl se jmenuje "Done With It" a má vážně krásný a zábavný videoklip. Použili jste v něm hodně záběrů z Szigetu a v čase 0:45 poznávám i bazén z Mohelnice, kde jste si užívali volný čas před koncertem na Fingers Up. Je tohle poslední videoklip z éry "Rivals" nebo plánujete vydat ještě nějaké další?

Ne, tohle je poslední! Na Fingers Up jsme se měli vážně báječně, ten bazén byla úžasná vzpruha, pamatuju si, že bylo tak 38 stupňů Celsia. A v tom videoklipu vypadá skvěle, cha cha! Myslím, že byl super nápad zachytit celou festivalovou sezónu do jednoho videa, pokaždé, když se na to s klukama díváme, tak se u toho všichni culíme.

Spousta lidí v České republice popisuje vaši hudbu jako "něco jako Kings Of Leon". Co si o tom myslíte? Souhlasíte s tím nebo máte jiné, důležitější hudební vzory?

Je to v pohodě, určitě nám to nevadí. Lidi mají obecně potřebu srovnávat tě s kapelami, které už znají, takže to chápeme. Sice si myslím, že jsme vlastně úplně rozdílné skupiny, zvlášť naživo, ale tak zase je lepší když nás srovnávají s Kings Of Leon, než aby to bylo třeba s One Direction, cha cha! Co se týče reálného vlivu na naši tvorbu, myslím, že důležitější jsou trochu jiná uskupení, v tourbusu nám hrají třeba Tame Impala, Foals, The Maccabees, Wolf Alice nebo The War On Drugs.

A co vaše další záliby? Máte nějaké zajímavé koníčky kromě muziky a rodiny? Sbíráte třeba něco?

Na turné sbíráme hlavně dobré víno, ale domů už ho většinou nedovezeme, che che. Já třeba rád jezdím na snowboardu, když mám čas, ale toho času je tak málo, že si to dopřeju jen zřídka.

4. listopadu u nás budete opět hrát, tentokrát se vracíte do pražského Rock Café a jen tento rok tak jde už o váš třetí koncert u nás. Utkvělo vám z České republiky něco zajímavého? Máte už tady nějaká oblíbená místa?

Náš předchozí koncert v Praze byl ohromně příjemný, spousta lidí divoce skákalo a zpívalo s námi, i když třeba úplně neuměli text, to byla paráda. A Praha je určitě jedno z nejhezčích měst, kde jsme kdy hráli, je tady až závratně krásná architektura. A jak jsme zmínili výše, tak i Fingers Up v Mohelnici byl parádní a totéž platí třeba i pro Majálesy, kde jsme taky hráli. Českou republiku si vážně vychutnáváme!