Cocotte Minute, spolu s dnes již dávno mrtvými Dolores Clan, tvořili základ tuzemského nu-metalu. Jejich debut "Czeko" byl pro českou scénu zásadní nahrávkou, na kterou navázali neméně zajímavou dvojkou "Proti sobě". Obě desky nasákly to nejlepší z tehdy moderního žánru a inspirovali se formacemi od Limp Bizkit, Linkin Park přes Korn až po Deftones. Nahrávky zdobily kritické texty proti moderní společnosti, řízné kytary i agresivní vokál Martina Zellera. V roce 2008 a 2010 pak skupina vydala dva díly projektu "Sado Disco", v kterém se kapela odklonila od nu-metalu a posunula se směrem ke crossoveru popu s hard-corem. Od té doby Cocotte Minute studiově mlčeli.

Že mají cocoti silné fanouškovské jádro, potvrdili, když se jim v rámci crowdfundingové kampaně na serveru HitHit.cz podařilo velmi rychle nashromáždit daleko větší množství peněz na novou desku, než vůbec požadovali. Již dopředu formace avizovala, že nepůjde o typickou studiovou nahrávku. Novinka "Ritual, kmen a srdce a kmen" se totiž nahrávala za účasti vybraných fanoušků naživo ve staré tovární hale u pivovaru Berounský Medvěd. Nutno podotknout, že to byl až překvapivě skvělý nápad.

V době, kdy má studiově vybroušenou, přeprodukovanou nahrávku prakticky každá skupina regionálního významu, se Zellerova parta rozhodla nahrát syrovou, agresivní, špinavou, živou nahrávku na první dobrou. Tohle mohlo dopadnout buď naprostým propadákem, nebo drtivým vítězstvím. Jak už asi předpokládáte, v případě rituálu se o propadáku rozhodně mluvit nedá. Odvaha skupiny je ovšem obdivuhodná.

Album je svým garážovým, kovovým zvukem osvěžující oázou mezi zástupem stejně znějících dokonalých nahrávek od popu, rocku až (bohužel) po punk. Vydat tento počin před deseti lety, asi by to neprošlo a novinka by za přístup spíš schytala kritiku, ale načasování je faktorem, který nelze podceňovat. Naopak.

Nová tvář agresivnějších Cocotte Minute je odzbrojující. Není to nic pro intelektuálně smýšlející rockery, nahrávka je přímou ranou na solar plexus , bez zbytečného okecávání. Úvodní "Bordel" se nesnaží o nějaké hluboké sdělení, ale svůj úděl dle svého pojmenování splní dokonale. Hardcorová hitovka, připomínající atmosférou newyorskou HC scénu, je otevírák na jedničku. Zeller nezpívá úplně čistě, ale má to energii a posluchače to hned v počátku rozcupuje na kusy.

Singlovka "Srdce" je syrovou hymnou celé desky a cocoti zde opět zdařile nastavují zrcadlo soudobé společnosti. Snížení rychlosti z pětky na čtyřku nemá dlouhého trvání. Hned následující "Nazdar!" znovu trhá na kusy. Škoda jen, že až příliš připomíná píseň "Bastard" z již zmiňované řadovky "Proti sobě". Rádiový formát má výborná skladba "Tanči", která zní oproti zbytku melodičtěji, ale všudypřítomná dravost nechybí ani tentokrát. Skvělými kytarami zase září "Světlonoš", který kope jak Lipicán na vrcholu sil.

Příjemným zakončením je závěrečná punková "Punk off kha". Zařazení punkové pecky jen dokládá, jak komplexně a stylově nahrávka vyznívá. Hardcore, hlavně to americké, v sobě velmi často začleňuje ryze punkové postupy a "Punk off kha" s úsměvným textem určitě není mimo mísu.

"Ritual, kmen a srdce a kmen" bude pro někoho znít možná až primitivně, ale tohle album má v mnoha ohledech ohromný přesah a odvaha muzikantů je cítit v každé písni. Při závěrečném skandování přítomných fanoušků skoro až mrazí. Novinka klidně může být šípem vstřeleným do klidných vod rockové hudby a třeba dokáže i udělat nějaké vlny a tuzemské vody trochu rozbouřit. Potřebovaly by to.