"Vítr ve vlasech" Ivana Hlase je příjemným vánkem

Ivan Hlas natočil hlavně v devadesátých letech mnoho hitů, které se hrají ve všech možných rádiích a na zábavách dodnes. Ani jeho tvorba po roce 2000 není ničím, co by se dalo smést ze stolu, i když aktuálnější songy z éteru neslyšíme. Bylo by škoda se i s ročním zpožděním nepodívat na zoubek "Větru ve vlasech".

7/10

Ivan Hlas - Vítr ve vlasech

Vydáno: 05.09.2014
Celkový čas: 48:01

Skladby: Pro Elišku, Jindy, Víno a zpěv, Pod čepicí, Poetická hospůdka, O nás dvou, Všude je ráj, Vyprávěj mi, Jako modelka, Na barevný šňůře, Dávný city z Hanspaul City, Zlatá hodina

Vydavatel: Warner Music

Ohodnoť toto album

Po zmiňovaném roce 2000 udělal Ivan Hlas několik poměrně zásadních změn. Rozhodl se pro komornější pojetí svých písní a k němu našel dvě osoby, u nichž se dá říci, že těžko mohl trefit líp. Olina Nejezchlebu znají fanoušci hlavně z působení ve formaci Etc. Vladimíra Mišíka. Norbi Kovács si na jednom koncertu před mnoha lety chtěl s Hlasem jen tak zahrát a od té doby ho neopustil.

Písničky tak zvýraznily některé kontury a rysy, na něž se Hlas rozhodl dávat větší důraz. Méně bicích, méně decibelů a celkové dynamičnosti (i když ona ani dřív nebyla bůhvíjak silná), více křehkosti a něhy včetně pocitů, které se vkrádají do mysli stále zralejšího chlapa. Tyto odlesky jsou však patrnější hlavně v textech, které si k celému tuctu písní napsal Hlas sám. Stejné je to i s muzikou, kde jedinou výjimkou je Kovácsova skladba "Vyprávěj mi..." Album otevírá singl "Pro Elišku". Na konci této písně je motiv z Beethovenova stejnojmenného megahitu. Někteří si určitě při poslechu vzpomenou na film "Lucie postrach ulice", kde stejnou figuru na klavír poctivě cvičila postava Osvalda.

K absolutním vrcholům alba patří naprosto vyklidněné písně "Pod čepicí" a "Zlatá hodina". Rozhodně nečekejte hity na první poslech. Tato deska potřebuje víc času na to, aby se zaryla pod kůži. Jako na ní není žádný hit na první poslech, chybí zde i propadák, černý bod terče, do kterého by bylo snadné se strefovat. Za ta desetiletí psaní veršů si Hlas vytvořil svůj vlastní neopakovatelný styl, ve kterém dokáže mísit romantické nálady ("jsi jako modelka Alfonse Muchy, jsi jako modelka Jožky Úprky, s tebou je hezký i vyvolávat duchy, koukání do tmy a žádný záruky"), ponurost ("já tu nechci zůstat sám jen tak, s politými křídly, na starý rozvrzaný židli") i určitou rozšafnost ("bylo to za starejch časů, kdy kluky nosil na svět čáp, držím se ho pevně kolem krku, abych mu neupad").

Ke studiovému nahrávání si Hlas pozval bubeníka Jiřího Zelenku (ex-Žlutý pes, nyní třeba Etc. nebo bratři Ebenové) a Františka Rabu. Nevyužil je ve všech písních, přesně v intencích vývoje, který jsem zmiňoval ve druhém odstavci recenze. Z těch odpíchlejších písní je nejpovedenější určitě "Všude je ráj". Deska se nahrávala v soukromém studiu Norbiho Kovácse i v renomovaném Sonu, kde na jeho zvukovou podobu hleděli ti nejpovolanější - Milan Cimfe a Pavel Karlík.

Nový materiál v sobě nese znaky kvality, neuspěchanosti a srdečného písničkářství. Hlas si tu na nic nehraje, kouzlo jeho osobnosti spočívá v rysech, které se už nikdy nezmění a budou k rozpoznání na první dobrou. Co by za to mnozí dnešní interpreti dali!

• Pche (Pche, 31.08.2015 08:25) Reagovat

  Na musicserveru vyjdou tři recenze týdně a jedna z nich je na rok starou desku. Menčíku, ty jsi vážně ztracený případ a je to děs, že je to šéfredaktorovi úplně jedno...
  
  

• Retro (Jiří Dvořák, 31.08.2015 18:26) Reagovat

  Nejsem si jist, že je to páně Menčíkova chyba, ale jinak souhlasím: tahle recenze tady měla být před rokem!
  Mimochodem, úmrtí Ladislava Kantora jsem na Musicserveru zaznamenal jen v čtenářském komentáři. Jsem tak nepozorný, nebo byl Kantor - podle Musicserveru - tak bezvýznamný?
  
  

• Také nerozumím tomu, proč po roce od vydání a... (jimminy, 03.09.2015 19:11) Reagovat

  Také nerozumím tomu, proč po roce od vydání alba vychází recenze, ale možná by nám to mohl vysvětlit přímo autor, není to určitě jediný případ: na MS :-)
  
  Jinak nesouhlasím s tím, že by na albu nebyly hity na první poslech. Podle mě to jsou to jasné balady Jindy a Pod čepicí nebo svižnější songy Všude je ráj a Poetická hospůdka. Tady to Ivanovi vyšlo na 100% a pokud je zařadí do pravidelného playlistu na koncertech, lidi si tyhle písničky určitě oblíbí stejně jako třeba Malagelo a další. Jinak jsem na tomhle albu rád za to, že má trochu rockovější nádech oproti předchozímu počinu Láska jako oliva. Jediný, co mi u Ivana štve, je to, že jsme museli čekat 6 let na na tuhle skvělou placku, taková pauza je už moc velká :-( Přitom Ivan tohle album dokázal napsat a nahrát během chvilky, což se zdá až neskutečné, protože ty písničky zní, jakoby se tvořily několik let a další roky zrály v šuplíku... Ivane, všechna čest!
  
  

• "Někteří si určitě při poslechu vzpomenou n... (Ben, 05.10.2015 17:05) Reagovat

  "Někteří si určitě při poslechu vzpomenou na film "Lucie postrach ulice", kde stejnou figuru na klavír poctivě cvičila postava Osvalda." LOOOOL
  
  

  • Re: "Někteří si určitě při poslechu vzpomenou n... (ignorand, 06.10.2015 07:51) Reagovat

    samozřejmě, Osvaldovo podání "Pro Elišku" je nepřekonatelné a je nutné ho připomínat!
    
    

9/10

Recenze: Architects na "The Sky, The Earth & All Between" staví katedrálu z chaosu a emocí Architects se na novém albu "The Sky, The Earth & All Between" vydávají na odvážnou cestu mezi chaosem a harmonií. Syrové riffy, progresivní prvky i emotivní texty vytvářejí apokalyptickou symfonii, která fascinuje i zneklidňuje.... čtěte zde

Vydáno: 03.03.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Dirkschneider v Praze důstojně oslavil čtyřicet let alba Accept "Balls To The Wall" Německý titán Udo Dirkschneider, kromě své již dlouhé roky zavedené kapely U.D.O., už nějakou dobu pendluje po světě také s hity své kdysi domovské skupiny Accept. Do Česka se vrací často, přesto se mu koncert k výročí oslav... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 17:10 v sekci Naživo

7/10

Recenze: "Vteřina věčnosti" přináší solidní ohlédnutí za sólovou kariérou Petra Muka Petr Muk se stal personou, která se zvláštním způsobem otiskla do historie našeho popu. I když jeho největší sláva trvala zhruba dekádu, lidé na něj stále vzpomínají a vzpomínat nejspíš dál budou. Po patnácti letech od jeho... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 08:00 v sekci Recenze

Blogísek ultrapopaře: Taky se vám občas do mozku zahryzne hudební červ? Když jsem vymýšlel název svého soukromého koutku na musicserveru, Blogísek ultrapopaře jasně vyjadřoval, jakou hudbu mám rád a že se bude jednat o spíše nevážné postřehy. V dosavadních článcích se mi to úplně nepovedlo,... čtěte zde

Vydáno: 01.03.2025 08:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře

Naživo: Loreen do Prahy dovezla nekonečné čekání na E/euforii Vyhrát jako jediná žena v historii Eurovizi hned dvakrát, to už chce trochu toho fištrónu. Jak je ale na Švédce Loreen vidět, celosvětový věhlas to stejně nezařídí. Na svém aktuálním turné objíždí evropské kluby se zhruba... čtěte zde

Vydáno: 28.02.2025 16:30 v sekci Naživo