Přehodit si službu nebyl dobrý nápad. Z hlediska lidí, co se vydali za zábavou, rozhodně ne. Právě tam nahoře, právě tím přehozem to všechno začalo, celý příběh jménem Open Air Field 2002. To odpoledne, kdy sluníčko tvrdilo kartel s mrakem, bleskem a hromem, kdy se kvůli vlastní zábavě rozhodlo zklamat lidi pod širou oblohou. Všechno souvisí se vším a nic není, jak se zdá. (That’s what Laura said). I sluníčko svým činem něco rozpoutalo. První kapitolu příběhu o tom, jak se party people dozvěděli, co je síla freetekna, máme za sebou.

Nejsilnější zážitek: Redakce Tripmagu v holinkách, Zilvar s tričkem Megadeth.

Eh. Co že je ta síla freetekna? Jistěže bahno, bláto a stará dobrá nečistota. Pokud odhlédneme od zvukové a cenové roviny - špína tu byla úplně všude. Jak moc se smáli hrdinové v kapsáčích a solidních botách, tak moc plakali a truchlili vybělení kožíškáři. Chřadli a hnědli. Jejich pohyby ztrácely v proboštské bažině svou ladnost, země pod nohama se hýbala i bez drog. A co teprve ti, kteří přijali letošní skotský model - nejžhavější to trend - a přišli na jezera v kiltu? Jejich matky při praní zbahněných spodků řvaly jak siamáci při citlivém řezu pilkou na dřevo. No a co hudba? HUDBA PROSÍM! Koho by v takovém nepohodlí zajímala hudba, když ve stanech bylo nesnesitelné dusno a venku zas zima, když každý pohyb vytvářel efekt zadní nápravy uprostřed mokřiny? Opravdu hudba? Zbláznili jste se?

No dobře, člověk by sice měl dbát na svoje pohodlí, ale hvězdy jsou hvězdy. Byly jich vesměs desítky - menší, větší, venkovní a domácí - jak kdo chce. První pokus projít se skončil zapadnutím po kolena. V tu chvíli jsem si uvědomil, že dýdžejové typu Sashy jsou pro takové podmínky opravdu moc vyměklí. S hrdě vztyčenou hlavou jsem to ale dokázal, alespoň jednou jsem prolezl všechny stany a zjistil, že tu chybí oáza, tedy výrazná změna stylu, o níž se loni staral hip hop stan. No škoda, tam mi bylo nakonec vždycky nejlépe, teď nezbylo než posedávat ve VIP, kde byla pevná půda pod nohama a dýdžej nakonec taky.

Poznání & poznatek: Chybí přehledný line up všech scén. Brodit se naslepo? Raději zemřít!

Na téhle party opravdu nezbyl čas soustředit se na jména a dýdžeje. Ještě jsem si poklepal zubama, pohladil bytelné doc martens (vím, proč je mám tak rád), sbalil brko, koupil drink a šel do toho. Byla zrovna půlnoc a nesmírně (ale nesmírně!) pomalu se rozjížděla show zvaná Chemical Brothers. Čert sper podnebí, tohle byla UFO jízda. A ten pomalý rozjezd - ten měl náladu! Kulovitá projekce nad hlavami dvou typů ovládajících dav. Mohli si dělat, co chtěli, mohli pustit minidisk a poskakovat, nikdo by to nakonec nepoznal, protože to, co vybírali a prznili, bylo důvěrné a známé. Řezali se svojí tvorbou a střídali nálady. Žádná hloupá ducka. Synchronizovaná show vrcholící přistáním emzáckého talíře, nebo co se mi to tam zdálo. Melodie se spojovaly, šla z toho hravost, vyvrcholení v ostrých rytmech a hned zas klídek a mrkající očka na plátně. Všechno svědčilo o tom, že tentokrát je Open Air Field festivalem stojícím čistě na jednom jménu - Chemical Brothers. Ostatní byli jenom takový nezajímavý nebo trochu zajímavý mišmaš okolo. Stanton Warriors? Dave Angel? Bad Company? Pche, jenom Chemicals vám dali zapomenout na bahno. Kvůli nim se to vyplatilo, splatilo a potvrdilo. "Hey Boy, Hey Girl", všichni si to lupali do rytmu. Bavili se kupodivu čistě.

Resumé - právě jen a díky Chemical Brothers zatím Open Air Field zůstal nejlepší velkou elektronickou party u nás. Bez nich by vyhrála rozmoklá půda a křehké maso. Teď jsme se zmlsali a můžeme jen čekat, jakou podnebnou dohodu přinesou Creamfields. Po téhle party to vypadá to na souboj titánů. Jeden z nich už je na scéně...

Open Air Field, Proboštská jezera, 4.7.2002