Antikvartet nemusí nic říkat ani člověku, který se ve folkové muzice vyzná. Vždyť skoro padesát let neexistoval. Vznikl jako jakýsi trucpodnik Spirituál kvintetu, poněvadž Dušana Vančuru štvalo, že ho Jiří Tichota na začátku do svého souboru nepozval. Mimo jmenovaného Vančury jsou členy kapely i jeho manželka Zuzana a dva zpěváci z jindřichohradeckého X-tetu Štěpán Štrupl a Magdalena Bartošková. Právě jméno Dušana Vančury je zárukou vysoké kvality. Jako textař napsal stovky písní pro českou folkovou i populární scénu a jeho sytý bas nádherně doprovázel i celé vystoupení této čtveřice.

Nejdůležitějším nástrojem je pro Antikvartet hlas a pouze malinko se dostaly ke slovu perkuse a klavír, který doprovázel Vančurovo sólo při písni "Protokol". Tu mohou znát lidé v podání Františka Nedvěda z desky "Druhé podání", ale naživo ji pro velkou ponurost a depresivní náladu nehraje rád. Vůbec se dostalo na dost zapomenutých nebo dlouho nehraných skladeb například z kariéry Spirituál kvintetu, jehož je Vančura stále nedílnou součástí, "Batalion" (ten dnes občas interpretuje Věra Martinová), "Válku růží" a mnoho spirituálů a gospelů, při kterých často volně přecházeli z originálů v anglickém jazyce do českých verzí, které právě otextoval Vančura.

Už v úvodu zakladatel festivalu Milan Kolář naznačil, že tento večer bude hodně i o duchovním přesahu hudby a při vystoupení Antikvartetu bylo velmi často hrobové ticho, které přecházelo ve frenetický potlesk po skončení jednotlivých písní. Jako lahůdku zazpívali i pětihlas od Bacha "Psallite Deo Nostro In Laetitia". Ve čtyřčlenném provedení to znamenalo, že interpreti - jak před písní s humorem sobě vlastním oznámili - v podstatě nemají místo, kde se nadechnout.

Pak se rozloučili. "Ale ne navždycky, v tom smyslu, že po vystoupení Hradišťanu máme pro vás připraveny společné skladby, které jsme s Jiřím Pavlicou udělali," oznámil publiku Vančura.

Hradišťan představil průřez svojí kariérou s důrazem na poslední úspěšné album "Vteřiny křehké". Jiří Pavlica neopomněl zdůraznit, že v současné době obnovil společný projekt s Vlastou Redlem. K téměř každé písni pronesl krátký úvod, aby posluchače naladil do té správné nálady a za pomoci Alice Holubové lovil v bohatých katalogových vodách Hradišťanu. Vybíral povedené věci - "Láska", "Člověk a země", "Kamínek na dlani". Dostalo se i na děti. Díky deskám "Studánko rubínko" a "Hrajeme si u maminky" měl z čeho vybírat a mikrofonu při písni "Dětí jako smetí" se ujal nejvýkonnější otec formace David Burda. Jak primáš s úsměvem uvedl - za tři roky tři děti s jednou manželkou, to už je slušná bilance.

Do postýlek malé posluchače (kteří byli na tomto dvojkoncertu opravdu v hojném množství) formálně poslal skladbou "Mlýnek" a pak se začal Hradišťan věnovat závažnějšímu tématu - času. Ten byl obsažen nejen v titulní písni poslední desky, ale i v dávnější "Vstávej, aleluja". K "Rozpomínání" napsal text právě Dušan Vančura. Zádumčivé "Účtování na vesmírných kontech" postupně přeneslo program do části, kdy Hradišťan hraje na přání posluchačů. Tentokrát však lidem tak zcela prostor nedal, ale vsadil na skladby, které už jsou trvalkami v jeho koncertním programu. "Krátký popis léta" a "Modlitba za vodu" však už zněly ve chvílích, kdy začalo statně hromburácet a na nádvoří telčského zámku se začaly snášet provazce stále hustšího dešťě.

Lidé tím pádem ztratili klid k poslechu, někteří se utíkali schovat, jiní na sebe navlékali plášťěnky a roztahovali deštníky, v jeden okamžik dokonce vypadl elektrický proud a ze společného pásma písní Antikvartetu a Hradišťanu tak už nemohl být takový zážitek jako z předešlého programu. Zazněly ještě mimo jiné písně "Prší prší, jen se leje", lidé uslyšeli i známou melodii, kterou znají hlavně od Karla Gotta z písně "Muzika" a za neustávajícího deště se rozešli domů.

Koncert to byl do té doby vynikající, vše klapalo tak, jak mělo a lidé dostali přesně to, co očekávali. Větru a dešti se však při venkovních vystoupeních prostě poručit nedá...