Před čtyřmi lety v sobě Jakub König objevil novou identitu. Na "Menu" začínal jako maskovaný anonymní domácí samouk Kittchen, který si uvařil své album doma, v kuchyni, na koleně. Byla to deska, v níž se ten plachý, možná málo sebevědomý člověk schoval pod masku a své příběhy a postřehy obaloval do kulis světa po globální atomové katastrofě.

Docela dlouho se mu dařilo zůstat před řadou svých posluchačů v anonymitě. Až do té doby, než to někteří publicisté naplno, bez varování prozradili ve svých textech. Kittchen i Jakub žili oddělené životy. To, s kým jste se potkali, jste snadno poznali podle masky, kterou nosí právě jen Kittchen.

"Kontakt", třetí řadová deska, jako by obě tyto postavy spojila. Jakub se stal Kittchenem a už není potřeba je oddělovat. Po čtyři roky docházelo k pozvolné proměně člověka, který si srovnával své priority, své touhy, objevoval své vnitřní skryté třinácté komnaty. Své démony, své vlkodlaky. A "Kontakt" je o tom, jak je Jakub Kittchen přijal. A jak se tyto dvě jeho identity spojily v jednu.

"Kontakt" je emocemi nabitá nahrávka. Silně osobní a intimní. Kittchen se tady absolutně obnažuje. Objevuje sám sebe. Otevírá se a pouští k tomu i své posluchače. Zprostředkovává necenzurovanou exkurzi do svého nitra. I proto jsou jednotlivé skladby desky hodně propojené - vše do sebe zapadá a souvisí -, a to nejen mezi sebou, najdete tu i odkazy na dřívější kuchařovy životní etapy, na jeho předchozí alba.

"Kontakt" měl být navázán původně tradičně na prvního máje, kdy Kittchen pravidelně, rok co rok - a to už čtyřikrát - přicházel na střídačku s řadovou deskou a deskou remixů. A "Kontaktu" by to i docela hodně slušelo. Je protknutý láskou a vztahy, které jdou leckdy až na krev, často bolí, ale o to jsou poctivější. Ale Kittchenův přístup mu nedovolil to uspěchat. A tak své pravidlo porušil, nenechal se zahnat do vlastní časové pasti, nenechal se svazovat. Digitální verze desky se opozdila o necelé dva měsíce, následovat bude jak fyzické CD (vyjde s červencovým Full Moonem pro jeho předplatitele), tak vinyl (měl by být v září).

Album začíná v "Sudetech", v tý různejma armádama stokrát obsazený krajině s jezerem, jež zde znázorňuje bránu do nevědomí. K němu, tomu jezeru, se znovu vracíme i v závěrečné skladbě a přitom, cestou, se dostáváme do těsné blízkosti maskovaného zpěváka, ale zároveň i sami k sobě. Stejně jako on se můžeme přestat bát vlastních fantazií nebo je alespoň, s respektem, začít přijímat.

Celé album je tentokrát hodně pomalé. Zpěvák zpomaluje, co se dá, aby kladl důraz na slova svého příběhu, svého svědectví. Často spíše deklamuje, než zpívá. A stejně tak jsou i písně zaranžované. Vše je hodně ořezané, nejsou tu hlukové plochy, které by se překrývaly. Ten čistý, plastický zvuk je poskládán tak, aby jeho jednotlivé části vynikaly, prolínaly se a nepřebíjely se. Aby souzněly, a podtrhovaly ty silné texty, což Tomáš Neuwerth opravdu dokonale dokázal a posunul celkovou nahrávku podobně, jako došlo k posunu mezi "Menu" a "Radiem".

Asi je zbytečné vytrhávat z kontextu jednotlivé skladby. Desku nechť si každý poslechne sám, je zdarma ke stažení na Kittchenově webu. Po tom týdnu, co ji poslouchám, ji ani nedokážu vnímat rozkouskovanou na jednotlivé tracky. Je to neobyčejně kompaktní celek. Jeden příběh s různými náladami svých kapitol. A taky je to ta nejsilnější nahrávka, kterou Jakub König zatím nahrál. Fakt. Tady nenacházím jediné slabé místo. Vše tu hraje dohromady. Nic nepřebývá. Když budete mít štěstí a naladíte se na podobnou notu, můžete si to taky tak náramně užít. A to stojí za to.