IAN letí éterem celostátních rádií s taneční písní "Hey Girl", která patří mezi nejhranější skladby v Česku. Nevadí vám, že si vás většinové publikum spojuje s žánrově úplně jinou tvorbou, než která je vám vlastní?

Jan Kaňka: Upřímně, vůbec ne. Určitě se stane to, že člověk bude na Googlu vyhledávat pod naším jménem elektroniku a možná bude i zklamaný, že to je od nás v taneční muzice ojedinělá věc, ale spíš věřím tomu, že to pojítko zpěvu, cella, akustiky a melodie ho bude bavit i u jiných našich písní.

Jaké je pozadí skladby a spolupráce s Digital Fever?

Ian Yvese: Asi po půl roce fungování IAN za námi přišel Honza Foltýn a měl zájem, abychom mu doplnili jeden track. Měli jsme ale hodně práce s našimi vlastními singly a první deskou, tak se na "Hey Girl" dělalo ve volným tempu. Vlastně ten track, co jsme původně dostali na začátku, tam už skoro ani není. Na obou stranách to krystalizovalo způsobem, co schůzka jednou za měsíc, to rapidní změna. S Digital Fever jsme se neřídili heslem, že včera bylo pozdě, proto ta skladba trvala takovou dobu. Věčný natahování skončí smrtí spousty projektů, ale tady jsme si to ukočírovali vcelku hezky.

Může tenhle žánrový odskok do budoucna IAN pomoci v tom prosadit se víc do velkých rádií, nebo to není věc, kterou byste se nějak zabývali?

JK: Žánrový odskok. Jak se to vezme. První píseň "Mom'n'Dad" byla prostě písnička. "Know Your Name" už je víc r'n'b věc a poslední klip od IAN "SHE" je zase kytarovka a podle ohlasů spíš country.
IY: Takže si říkáme, jestli je to opravdu tak velký odskok. Samozřejmě tím, že je tam autorsky další ruka, to bude odlišnější, tak se to třeba bude lidem hůř identifikovat. Na druhou stranu ale nemůže být všechno tak jednoduchý.

Je spousta těch, kteří tvrdí, že "Hey Girl" zní tak dobře, že přesahuje hranice tuzemské produkce. Proč si myslíte, že tomu tak je?

IY: Zvuk? Melodie? Sampling, který v Česku moc lidí nepoužívá? Je za tím hodně práce, takže tenhle ohlas nás těší. Ale přesný důvod? Kdo ví. Asi bych ho hledal v tom, že ta píseň je pozitivní i naléhavá.

Může to být i tím, že je zpívaná slušnou anglickou výslovností.

IY: Beru to jako kompliment. Mluvím anglicky doma, pobyl jsem nějaký čas v zahraničí. Moc koníčků nemám, ale občasné šťourání ve změnách jazyka na základě regionu mě na jeden večer v měsíci vždycky spolehlivě zabaví. Hodně mě zajímá uvěřitelnost vyjadřování, ne výslovnost. Je hodně zahraničních umělců, jejichž výslovnost je doslova tragická, ale jsou prostě uvěřitelní. Jestli se mi to daří, není otázka na mě, ale ohlasy napovídají tomu, že asi ano.

Možná bys měl upřesnit, jak je to se jménem Ian Yvese, pod kterým vystupuješ. Jako Jan Řeřucha jsi totiž Čech jako poleno.

IY: S tímhle bude problém. Nezlob se, ale mám striktně rozdělený hudebně profesní a občanský jméno. A i když si to každý po chvilce hledání najde na internetu, tak na obou stranách zmiňuji pouze jméno k tomu určený. Omlouvám se za zmatek. Doufám, že to i fanoušci přijmou. Pro IAN jsem tedy jen a pouze Ian Yvese.

Přicházejí na "Hey Girl" i nějaké ohlasy ze zahraničí?

JK: Postupně ano. A vesměs nás těší, že spíš pozitivní. Jsem rád, že takhle dostáváme zpětnou vazbu i o tom, jak jsme na tom v porovnání se zahraničními kapelami. Je hodně zajímavý sledovat, co se právě hraje v Berlíně, Londýně, Budapešti nebo v Lublani.
IY: Hlavně o čem zpívají a jaký mají obecně k hudbě přístup.

Jak se vám hraje "Hey Girl" na koncertech?

IY: Za mě super. Aklimatizovali jsme si píseň do našich běžných podmínek i s klávesami a bicími. Je tam větší prostor pro cello a pro zpěv a obecně je ta skladba dost energická.

V dubnu to byl rok, co vám vyšlo debutové album "Voyage". Budete z něj ještě čerpat nějaký singl, nebo už připravujete nový materiál?

JK: Máme teď něco ještě z desky "Voyage" v dílně, ale zatím pěkně pod pokličkou. Každopádně hodláme natočit i nové věci.

Nahrávat budete přes léto? Festivalovou sezónu tedy upozaďujete?

IY: Je to tak, uděláme si nahrávací léto a moc se na to těšíme. Máme nové písně. Deska "Voyage" má asi rok, ale písně z ní už jsou dva roky staré. Cirka sto třicet koncertů už je tak akorát dost pro jeden albový cyklus. Určitě jsme neobjeli všechno, ale zase je potřeba se posunout o dům dál. Takže léto 2015 se přesouvá na 2016 a jdeme točit. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne.
JK: Letos ale naše koncertování nekončí, na konci léta a na podzim chystáme dvě turné. V létě zahrají IAN na Špilberku, což je pro nás důležitá akce. Máme to holt doma.

Bude vám dál stačit ke štěstí málo, tedy schéma akustická kytara a violoncello?

JK: Bude i nebude.
IY: Teď zrovna řešíme, jak se s tím produkčně popereme. Řešíme producentskou výpomoc ze zahraničí. Máme vytipovaných pár jmen. Pokud by některé z nich vyšlo, byl by to splněný sen.