Když říkáme stadionové modly, věřte, že nepřeháníme. Beatsteaks jsou v německy mluvících zemích gigantický fenomén a haly typu naší O2 areny tam vyprodávají podobně rychle jako u nás třeba Lucie. Jejich jméno bývá v line-upech Rock am Ringů, Novarocků a dalších monstrfestivalů těsně pod headlinery a pod pódiem mají kolikrát narváno víc než hvězdy typu Linkin Park či Kings Of Leon.

Ještě před nimi ale pódium Lucerna Music Baru patřilo mladíkům, kteří si říkají Schmutzki. Pod v češtině vtipně znějící jménem se skrývala trojice asi dvacetiletých výrostků, jež by evidentně chtěla být mezičlánkem mezi 3 Feet Smaller a Broilers. Garážový zvuk zpěvákova Fendera, pivem politá přehazovačka basáka a německy zpívaný pop-punk na své publikum sice jakž takž fungoval (došlo dokonce i na mini wall of death), pro většinu našinců ale šlo spíše o tuctové, nutné zlo. Zvláště rádoby tvrdé rockové pózy expresivního basáka působily v jeho podání až nechtěně směšně.

Beatsteaks nastoupili na značky úderem dvaadvacáté hodiny a ten řev, jaký u toho nastal, musel být slyšet až na Václaváku. Jásající Němci své sympatie dávali najevo od prvního do posledního songu, a ať už formace hrála ukázky z punkově umírněnější, ale zase muzikálně vyzrálejší eponymní novinky nebo starší hity, dav zpíval z plna hrdla a skákal, jak si frontman Arnim Teutoburg-Weiß přál.

À propos, Arnim je opravdu frontman, jakého by ve svých řadách chtěla mít snad každá kapela. Pěvecké polohy střídal jako český premiér ministry, ochočení diváci pod jeho velením nepřestávali skákat (a ano, už tradiční skupinový výskok z podřepu během "Let Me In" nemohl chybět), a když se zpěvák v jednom ze svých mnoha rybářských klobouků pustil do svých pověstných houpavých tanečků, nešlo z něj spustit oči. Těžko se tomu věří, ale třeba během "Everything Went Black" už trošku fušoval do řemesla Usherovi. Ať chcete nebo ne, jeho práce s publikem byla prostě fenomenální - ať jste stáli kdekoliv, vždy jste měli pocit, jako by hrál a zpíval jen pro vás.

Ostatně oni jsou Beatsteaks vůbec přátelská kapela. I po dvaceti letech na scéně pořád působí jako parta vašich kamarádů z dětství, která se shodou šťastných okolností dostala nahoru, ale pořád je s nimi zábava. A v tom možná tkví i jedno z tajemství jejich úspěchu. To druhé je pocit, s nímž z jejich koncertů odcházíte. Že je to spolu pořád baví. Že i když by mohli zapadnout do stereotypu a hudbou si prostě jen vydělávat, pořád tam ta vášeň je. A je tak mocná, že jim koncert klidně protáhne o několikanásobné přídavky až na více jak dvě a půl hodiny. Dvě a půl hodiny, během nichž zazní jak úžasné hity typu "Jane Became Insane", "Gentleman Of The Year", "To Be Strong" nebo průlomový singl "I Don't Care As Long As You Sing", tak spousta coverů. NOFX a německými klasikami počínaje, hiphopovým "Sabotage" od Beastie Boys a reggae-rockem "So Lonely" od The Police se sólem na foukací harmoniku konče.

Zdá se vám to na jeden z nejlepších koncertů letošního roku málo? Pak věřte, že jsme ještě nezmínili muzikantskou virtuozitu dokázanou díky proplétání "Cut Off The Top" s "Automatic", přenechávání role frontmana kytaristovi nebo spontánní polibek na tvář technikovi, který Arnimovi spravil kytaru. Ty desetitisíce lidí vědí, proč na ně v Německu a Rakousku stále chodí. Beatsteaks totiž umí.

PS: Máte-li tyto punk-rockery rádi, pak nás nezapomeňte sledovat i nadále. Naše redakce vám totiž v nejbližších dnech začne přinášet reportážní seriál přímo z německého Rock Im Parku, kde kapela spolu s Foo Fighters, Slipknot nebo The Prodigy už příští víkend vystoupí. Porovnáme dojmy.