Kryštof zrovna představuje novou, v pořadí už sedmou desku "Srdcebeat". Zní velmi energicky a čerstvě, skoro jako byste byli úplně nová kapela a vydávali první album. Jak se vám toho povedlo docílit?

Je skvělé, že to říkáte, my totiž máme stejný pocit. Vznik desky hodně ovlivnilo euforické období, které jsme za poslední tři roky zažili s albem "Inzerát". Hodně nám pomohli opět i američtí producenti Yaron Fuchs a Ido Zmishlany (producent Shawna Mendese, pozn. red.), se kterými jsme pracovali už na "Inzerátu", ale tentokrát jsme chtěli zajít ještě dál. Natáčení nás velmi bavilo a ta energie se do výsledku promítla. Když jsme šli do studia, vůbec jsme si nedovedli představit, že bychom se mohli "Inzerátu" vyrovnat, dnes jsme ale přesvědčeni, že "Srdcebeat" je ještě lepší. Je to pro nás hodně zásadní deska.

Práce se zahraničními producenty tedy byla tím hlavním hnacím motorem?

Spolupráce s nimi je úžasná. Mají v sobě určitý druh energie, který je hrozně nakažlivý, úplně vás strhnou. Vnuknou vám pocit, že jste nejlepší kapela na světě (smích). Vletí kdykoliv do studia a třeba začnou tančit a celkově budují takovou atmosféru, že vám ten pocit navodí. Když oponujete, že jsme jen česká kapela, pomalu na vás křičí, že songy můžou být hitem kdekoliv na světě, tak proč jsme tak skromní? Řeší každý detail, pomohou vám překonat vaše představy. Hodně nás to posunulo.

Vy už jste se zahraničními producenty pracovali i dříve, nemáte ale pocit, že v poslední době se s nimi u nás roztrhl pytel? Není to najednou jakýsi trend, že každá druhá skupina chce mít zahraničního producenta?

Podle mě to vůbec není špatně, kapele to rozšiřuje obzory, získá jiný pohled. Pro českou scénu je to dobře - čím více zahraničních producentů, tím víc čerstvého vzduchu to sem přinese.

Z vaší tvorby je patrná snaha pořád někam růst, být stále větší kapelou, oslovovat stále širší publikum. Co na to říkají vaši původní fanoušci, kteří si kdysi Kryštof oblíbili v o něco civilnější formě? Vyčítají vám to?

I to ke všem změnám přirozeně patří. Když máte na Facebooku 245 tisíc lidí, taky se nikdy nemůžete zavděčit všem. Sám to jako hudební fanoušek znám, vždycky se těším na nové desky svých oblíbenců. Třeba jsem se moc těšil na novinku Imagine Dragons, ale ve výsledku jsem zjistil, že jsou na ní vlastně jen tři opravdové písničky z patnácti, které si chci s nimi zpívat. Změnili zajímavě zvuk, ale na písně - pro mě - trochu pozapomněli. Naopak finská kapela Satellite Stories má na novém albu taky totální změnu zvuku, ale silné songy, to samé Mumford & Sons, a já jsem nadšen z obojího. Jejich nové skladby nemají s předchozí tvorbou skoro nic společného, spousta lidí je nespokojená, spousta nadšená a mně osobně se to líbí. Je to vždy subjektivní.

Jako první singl jste vydali titulní song "Srdcebeat". Byla to pro vás jasná volba? Potenciálních singlů je na albu totiž hodně.

"Srdcebeat" jsme vybrali proto, že podle nás nejvíc charakterizuje náš nový sound, skloubilo se v něm vše, co na desce je - ať už se jedná o výrazné akustické kytary, velké kotle nebo synťáky... Máte ale pravdu, že možných singlů máme na albu hodně. Vždycky jsme natočili písničku a řekli si: "To by mohl být singl." Pak jsme natočili další a uvědomili si, že to by mohl být taky singl. "Srdcebeat" jsme zvolili možná i proto, že jsme po něm chtěli desku pojmenovat a přišlo nám to jako ideální předzvěst.

A volba to byla evidentně dobrá. "Srdcebeat" je už několik týdnů nejhranější písní v našich rádiích...

Je to skvělé, moc jsme s tím nepočítali. Chtěli jsme to pojmout moderněji a nebyli jsme si jistí, zda se to setká s odezvou. Ale zdá se, že se singl líbí jak dramaturgům, tak lidem, jinak by ho přece nehráli. Druhý singl, který vyjde na konci června, bude pomalejší písnička "Ty a já", která celou nahrávku uzavírá.

V Česku už máte pozici hodně silnou, ale co zahraničí? Poslední dobou se zdá, že by vás možnost uspět i za hranicemi docela lákala, mám pravdu?

Před nedávnem se nám ozval jeden americký manažer, ke kterému se nová deska dostala a líbila se mu. Prý ho nadchla aranžérská struktura skladeb, okouzlily ho klenuté a výrazné melodie, a dokonce můj hlas a výraz. A i když nerozumí textům, oslovil nás s tím, že by s námi rád pracoval. Zdá se, že se i s naší hudbou dá dostat do zahraniční, vždyť třeba singl "Srdcebeat" hrají ve švédských rádiích. Důležité teď ale pro nás je, aby byla deska dobře přijata u nás. A může to být inspirativní pro mnoho českých kolegů. Že ty dveře ven nejsou úplně zavřené.

Dovedete si vůbec představit zpívat v angličtině? Dosud se zdálo, že české texty jsou pro vaši tvorbu dost zásadní.

Jednou z podmínek této případné spolupráce je natočit čtyři songy v angličtině. Co se nám hodně líbilo, je to, že ten člověk má již nyní pro kapelu vypracovanou kompletní strategii na dva roky. Přijde nám to úžasné, protože v Česku takhle nikdo nepracuje. Je to propracované do posledního detailu, včetně toho, na jaká média, jaké země či jaké konkrétní posluchače bychom se měli společně zaměřit. To nám přijde neuvěřitelné. Má to ale i zádrhel - museli bychom na tom dva roky intenzivně pracovat v zahraničí. Jsme otcové od rodin a řešíme, zda je pro nás vlastně vůbec možné být takhle dlouho na cestách. Přesto ty anglické verze asi zkusíme. Jen tak pro radost.

Deska má hodně barevný koncept, ať se jedná třeba o promo fotografie nebo videoklip k "Srdcebeatu". Ponese se v podobně euforickém duchu i podzimní halové turné?

Chtěli bychom, aby stejně jako u "Inzerátu" všechno drželo pohromadě. Přípravy na turné už jsou v plném proudu, chceme lidem zase ukázat něco, na co nejsou v našich podmínkách zvyklí. A myslíme, že barvy k té euforii a radosti patří.

Kapacitu halového turné jste museli několikrát rozšiřovat, neboť o vstupenky je obrovský zájem. Chystáte ještě nějaké další rozšíření?

Nechystáme, už to není po technické stránce možné. Přidali jsme druhý koncert v Brně a už se také blíží vyprodání, podle dosavadních čísel věříme, že se zaplní podruhé i ČEZ Aréna v Ostravě i druhá O2 arena v Praze, kde jsme zatím pro druhý koncert otevřeli dolní sekci pro deset tisíc lidí.

K desce "Inzerát" jste jeli turné v halách, po klubech a v létě byly open-air Kryštof Kempy. Jejich druhý ročník je již na léto 2016 potvrzen, halovou šňůru absolvujete letos na podzim, ale co kluby? Vejdete se do nich ještě?

Pojedeme i menší turné, ale asi bych ho už nenazýval klubové. Do některých sálů se už vzhledem k velikosti pódia a technické náročnosti zkrátka nevejdeme, takže oproti turné k "Inzerátu" bude zastávek zhruba o polovinu méně. Zcela vzdát se takových koncertů ale určitě nechceme, protože mají svou atmosféru a kontakt s publikem je tam na úplně jiné úrovni, a to i přesto, že když jedeme na koncert třeba do Pardubic nebo Liberce, kde na nás bylo minule kolem dvou a půl tisíce lidí, slovo klub už trochu ztrácí svůj význam.

V propagaci a distribuci desky intenzivně spolupracujete i s vašimi partnery, například v prodejnách T-Mobile bude od 1. června možno zakoupit CD "Srdcebeat", jsou i různé soutěže a slevové programy na turné. Některým lidem to ale leží v žaludku, že?

Naše partnerství se snažíme využívat k většímu komfortu fanoušků. Přijde mi skvělé, když například T-Mobile dá slevu svým klientům na vstupenky na naše turné, stejně tak to, že se bude naše CD prodávat v pobočkách T-Mobile. Já si například v Trutnově dnes nemám kde koupit CD, protože žádná specializovaná prodejna už tam není, takže jsem rád, že aspoň touto cestou budu moci dodržet tradici a jít si v den vydání koupit naše nové album. 1. června si jej v trutnovském T-Mobile znovu pořídím. Pokud se to někomu nelíbí, nic s tím neudělám, ale každopádně v tom nevidím žádnou negativní stránku. Vždycky jde o to, aby nám partnerství něco přineslo, snažíme se získat nějaké výhody pro fanoušky.

Existují nějaké hranice, kam byste co se týče partnerských spoluprací nezašli? Například s kým byste se nespojili, co byste neudělali?

Odpověď je jednoduchá: nikdy neuděláme nic, co bychom nechtěli udělat. Nedovedu říct jednoznačně, co to je, protože vždycky záleží na konkrétní situaci. Asi by se mi například nelíbilo, kdyby někdo přišel a řekl: "Chceme, abyste v hypermarketu prodávali naše banány." Ale je něco jiného, když přijde T-Mobile a řekne: "Dáme našim zákazníkům slevu na vstupenky na vaše turné." Nebo distribuují váš vyzváněcí tón a najednou si ho stáhne deset tisíc lidí jen díky tomu, že mají tu možnost, ví o tom. Takový druh spolupráce mi přijde zajímavý. Je to standardní druh marketingu a myslím, že je v pořádku, aby kapela takhle fungovala.

A není chyba v našem prostředí, ve vnímání kultury v Česku, kdy se všechno, co je úspěšné a populární, hodí do jednoho pytle slůvkem "komerce"?

Takovým výtkám už nepřikládáme žádný význam, komerce je asi to nejzprofanovanější slovo, jaké znám. Už v momentě, kdy kapela vystoupí na nějakém festivalu, který je podpořen různými sponzory a přijde na něj masa lidí, se není třeba bavit o to, zda je něco komerční, nebo ne. Komerční totiž znamená úspěšný a fungující, to je i Metallica, System Of A Down a tak dále. Myslím, že u nás se trochu to slovo zneužívá, aby se pohanilo něco nepohodlného, něco, co se tomu člověku nelíbí, nebo je, nedej bože, i úspěšné. Je to bohužel tak trochu národní sport. Ale na druhou stranu - my opravdu jsme "komerční" kapela, vždyť na nás chodí tisíce lidí. A my jim za to děkujeme.

Na turné s vámi pojede i mladá kapela Mirai a zpěvačka Lenny. Ta zpívá na desce "Srdcebeat" v duetu "Přiznání", a to v češtině, což pro ni není typické. Jak se se zpěvem v mateřštině poprala?

Je to poprvé, co Lenny v nějaké vydané písni zpívá česky. Řekli jsme si, že to zkusíme, a když bude s výsledkem spokojená, použijeme to. Nám se to líbí a věřím, že se to bude líbit i lidem, protože z jejího hlasu se vůbec nic nevytratilo. Ona je velmi talentovaná písničkářka, má úžasný chraplák. Možná si ale na sebe teď trochu upletla bič, třeba se na ni fanoušci začnou obracet, aby zpívala více česky (smích). Myslím si, že by klidně mohla. Třeba časem.

S mladými talenty obecně pracujete rádi. Ať už se bavíme o Mirai, Lenny nebo třeba skupině Nebe, kterou jste před pár lety objevil a dnes má za sebou vyprodané turné s kolegy z Jelena. Kdo bude další? Máte vyhlídnuté i další talenty, kterým byste chtěl pomoci?

Zatím nemám, je to většinou spontánní. Když mě něco osloví, snažím se pomoci, upozornit na talenty vydavatelství, dostat je k lidem, kteří by je mohli dál posouvat. Takhle se to stalo s Nebe, kterým jsem první desku vydal sám a produkoval ji (i finančně), u Mirai jsem docílil toho, že si je vzalo pod křídla velké vydavatelství. Až se zase někdo objeví, rád pomůžu. Mám radost, že v české tvorbě teď nastupuje mladá generace a zavedená jména na festivalech se zase začínají trochu obměňovat.

Kdo vás třeba ze současných mladých interpretů zaujal?

Těch jmen je řada. Ať je to Voxel, neuvěřitelně talentovaní bratři Balcárkové aka Light & Love, Jelen, Nebe, Lenny, Mirai, Slza, která dělá moderní pop, Sebastian, který vydal zajímavý singl, poppunkeři Donaha a další. Pro českou scénu je to jedině dobře, je to zajímavé, čerstvé, okysličující, je to paráda.

Pozvete někoho z mladých jmen i na druhý ročník Kryštof Kempů, který vypukne za rok?

Line-up už máme hotový, ten vám zatím neprozradím, ale dáme určitě zase někomu mladému šanci, jako jsme to udělali loni s Lenny a Nebe. Musím ale říct, že kdybychom měli pozvat všechny, kteří by si na Kryštof Kempu chtěli zahrát, museli bychom fungovat na třech nebo čtyřech scénách a to už by ztratilo charakter rodinného festivalu, který jsme těm akcím chtěli vtisknout. Jsme ale rádi za všechny pozitivní ohlasy právě ze strany kapel, co by tam chtěly hrát.

Zastávky zůstanou stejné, nebo dojde k nějakému rozšíření?

Budou stejné, dostali jsme nabídky na rozšíření, ale řekli jsme si, že pokud to chceme dělat tak, jak jsme si na začátku stanovili, tedy tři dny se návštěvníkům a fanouškům věnovat, kempovat a posedět u táboráku, nemůžeme to rozšiřovat. Zůstane stejných sedm míst, která se osvědčila. Máme radost, že jsme například oživili areál ve Svojšicích, kde se předtím kromě letního techna roky nic nekonalo, nebo areál v Náměšti na Hané, který od dob Porty nikdo nevyužíval a najednou jsme přišli my a zaplnili to tam. Atmosféra na Kryštof Kempech byla kouzelná a ten kontakt, jaký se nám s návštěvníky povedlo vytvořit, je nezapomenutelný.

Úzce s fanoušky komunikujete i skrz sociální sítě, oproti jiným kapelám využíváte kromě Facebooku i různé jiné platformy, například jste živě streamovali nové písničky přes Periscope.

Ano, myslím, že jsme první kapelou, která svoje písně živě přenášela touto cestou. Snažíme se být fanouškům co nejblíž, a to už od našich začátků. Už v roce 2001 jsme si stanovali pravidlo, že po každém našem koncertě následuje autogramiáda. Od té doby jsme se vyvinuli, naše koncerty jsou větší, ale autogramiády stále děláme, tedy samozřejmě s výjimkou koncertů v hale, kde by to bylo těžko realizovatelné. V sociálních sítích vidíme nové možnosti kontaktu s fanoušky. Proto se taky o všechny sociální sítě či naši mobilní aplikaci staráme osobně.

Hodně jste se skrz sociální sítě vyjadřoval i k různým společenským tématům. Reakce přitom byly často bouřlivé...

Dříve jsem se k něčemu touto cestou občas vyjádřil, ale už to nedělám. Nějak jsem ztratil nutkání, v jistém smyslu mě to přestalo bavit.