Brit Awards, NME nebo XFM ceny. Ve všech těchto soutěžích se britským indie rockerům z kapely The Vaccines podařilo získat ocenění v kategorii skokanů či nadějných talentů roku. Debut z roku 2011 slavil i přes svůj skeptický název "What Did You Expect From The Vaccines?" mimořádný úspěch a za rok vydaný následovník "Come of Age" na jeho platinové prodeje plynule navázal. Právě vycházející třetí řadovka nese název "English Graffiti". Kam se čtveřice posunula a co od ní můžeme tentokrát očekávat?

Především energickou hudbu, jejíž příliv pocítíte hned při úvodní punkové "Handsome", v níž se The Vaccines s ničím nemažou a přímočaře řežou do kytar hlava nehlava. V následující "Dream Lover" sice zpomalí, ale střídáním tišších a zvučnějších pasáží ani trochu nenudí. Pohodová "Minimal Affection" v mnoha ohledech připomíná The Strokes. "20/20", v níž zase zaslechnete Two Door Cinema Club, je další svižnou vypalovačkou, která, podobně jako zmiňovaná úvodní píseň a také osmá "Radio Bikini", svou lineární strukturou odkazuje k punkovým kořenům kapely.

První polovinu desky uzavírá trochu rozvláčný ploužák "(All Afternoon) In Love", následovaný však dvěma kompozičně nejpodmanivějšími songy "Denial" a "Want U So Bad". The Vaccines v nich koketují se zvuky Pixies, Blur či Kasabian, do popředí ale vystupují pro ně charakteristické krystalické kytary a psychedelický zpěv. Výsledek stojí za to. Předposlední píseň "Maybe I Could Hold You" začíná pomalu, ale příjemně vygraduje v silný refrén. Naopak "Give Me A Sing" působí až příliš kýčovitě a poslední "Undercover" je jen instrumentální dohrou.

Nejenže The Vaccines na "English Graffiti" neusnuli na vavřínech, ale dokázali sami sebe definovat mnohem výraznějším způsobem než předtím. Snoubí netradiční zvuky s tradičním rock'n'rollem a daří se jim to nečekaně dobře. Výsledkem je totiž energická, rozmanitá a zároveň celistvá nahrávka, která je možná oproti dvěma předchozím přímočařejší a přístupnější, leč stále velmi povedená a zajímavá.