Aby mohl bezproblémově proběhnout festival Umění proti cenzuře (více zde), který se bude konat v pondělí 1. července v Praze na Štvanici, a na nějž se bude platit vstupné pouhých 18,80 korun, uskutečnily se ve středu 26. června dva podpůrné koncerty, jejichž výtěžek byl určen právě především na pokrytí základních výdajů plánovaného protest-festivalu. První z nich hostilo smíchovské Futurum a vystoupily na něm skupiny Hudba Praha a The Plastic People Of The Universe, druhý se odehrál v Paláci Akropolis a vystoupivší kapely byly Roe Deer, Lety Mimo a Divokej Bill. Následující řádky a fotografie jsou z druhé akce...

Jistě nepřekvapí, že jako první se na pódium vypravili Roe Deer, kteří koncertovali před nějakými padesáti lidmi, což byla podle mého názoru na úplný začátek vcelku slušná návštěva. Éterický art-pop-rock, jenž skupina produkuje, má dozajista podmanivou atmosféru, zpěvačka je vybavena slušným hlasovým fondem, ale tento večer mi jejich muzika přišla takříkajíc "ve špatný moment na špatném místě". Uvažte - když jde někdo na koncerty Letů Mimo a Divokého Billa, tzn. na vystoupení velice živelných rockových formací, bude se těžko ztotožňovat s náročněji přijatelnou a komponovanou tvorbou Roe Deer. Podtrženo sečteno - nic proti, ale sem jaksi nezapadli.

Prodleva mezi vystoupením Roe Deer a Letů Mimo byla minimální, takže jsem si stihl akorát vystát frontu na pivo a aniž bych si k němu byť jen přičichl, už ke mně zaznívaly první elektrické akordy z "Obrazovky". Tuto skladbu považuji za nejpovedenější song desky "2001 Space Punk", a proto mě poněkud zklamalo, že se skupině nepodařilo vitalitu skladby přenést i na pódium. Možná to bylo ne zrovna perfektním zpěvem, možná byla skupina unavena, nicméně úvodní píseň jakoby předznamenala charakter celého setu Letů Mimo - prostě jim chyběla šťáva. Jistě znáte ten pocit, když se vám koncert nelíbí, ač k němu nemůžete mít zásadnější racionální výtku. Přesně tak jsem se cítil ve středu večer. Vyvážený zvuk, ozvaly se všechny pecky z desky, kapela přidala i několik nových písní ("Euforia"), ale něco tomu chybělo. Koncert byl bez nádechu, postrádal jsem skrze píseň zmíněnou euforii. Nicméně skupina si nemohla stěžovat, že by návštěvníci byli pasivní, naopak - hodně se skákalo.

Pokud pro mě předešlé koncertíky znamenaly zklamání, Divokej Bill je bohatě odčinil. Potvrdil totiž jednoznačně, že patří mezi jeden z nejlepších živých bandů. Sedmičlenná kapela se vyškrábala před publikum kolem deváté a vyluzovala pro něj zvuky do desíti. Zpívaly se jak písničky z první desky "Propustka do nebe" (třeba již kultovní "Plakala"), tak z podzimního alba "Svatá pravda". Všem sedmi členům Divokého Billa se podařilo diváky dostat ihned do varu a bylo až s podivem, jak dobře znala většina přítomných texty písní. Nepříjemnou skutečností tohoto vystoupení byly podmínky, za něž skupina pochopitelně nemůže, protože příjemně zaplněná Akropole (nějakých 300 lidí) byla zároveň nepříjemně vydýchaná, tudíž po skončení akce jsem byl doslova oblepen šatstvem. Toť však připomínka spíše triviální a nepatřičná, neboť nesouvisí až tak s muzikou, kolem níž se ten večer vše točilo, a to jak v rovině praktické, tak teoretické.

Jak tedy "jeden z večerů proti cenzuře" dopadl? Půl na půl. Byli jsme svědky jednak výborné show (Divokej Bill), jednak show prkennější (Lety Mimo), Roe Deer stáli kdesi uprostřed, protože nehráli špatně, ale zase se do složení stoprocentně nehodili. Tak proto doufám, že pondělní festival pojede na plných 100%.

Umění proti cenzuře - Divokej Bill, Lety Mimo, Roe Deer, Palác Akropolis, Praha, 26.6.2002