Za ty roky mají Camouflage ke Stověžaté nemálo vazeb. Ta se jim však paradoxně odměňuje tím, že když se sem chystají koncertovat, vždy se něco nemilého přihodilo. Marcus Meyn by mohl vyprávět o zlomenině nebo ztrátě hlasu a následných návštěvách u našich a slovenských lékařů. Na třetí pokus však prvně k žádné zdravotní újmě nedošlo, a tak si zdejší publikum mohlo naplno užít jejich show. Nepotřebují k tomu ani žádné složité efekty či videoprojekce a dokážou onu energii předat i přesto, že novinka "Greyscale" se nese spíše v pomalejším duchu.

Roxy bylo příjemně zaplněno a DJ Agent Orange hrající spřízněnou muziku sázel jednu jistotu za druhou; i fanoušci Depeche Mode si tak přišli na své. Po zhruba hodince však scéna čekala již na samotné Camouflage, kteří bez nějak zbytečně dlouhého preludia spustili úvodní "Laughing". Tehdy se ukázalo, že zvukař podcenil tento prostor a vesměs celý koncert se s ním pral, chvílemi i ztrácel svou jistotu a výsledný zvuk se spíše podobal přebasované kouli, v niž se ztrácely zvukové vychytávky. Tato spleť i v úplném závěru Marcuse drobet rozhodila, popletl dokonce i léty provařenou "Love Is A Shield", kdy mu v začátku první sloky nešel ani pořádně mikrofon. I přes tato úskalí se všichni přenesli bez ztráty ve výsledných bodech.

Jedna moucha však výrazně narušila celý večer. Asi už jste si na koncertech taky všimli, že dost často si někteří natáčejí nejenom jednotlivé písničky, fotí s bleskem, ale vydrží i snímat video na iPhone nebo iPad po celou dobu (nic z toho není ve svém důsledku povoleno a v zámoří už proti tomuto nešvaru začínají zbrojit ve velkém). V Roxy je pódium vyvýšeno, a tak jeden z takových návštěvníků neunikl pozornému pohledu Heika Maile, který po "I'll Follow Behind" nechal rozsvítit a zpražil jej, že jeden song by mu až tak nevadil, ale že celý koncert je už příliš. Marcus to sice vtipně glosoval komentářem o Velkém bratrovi, ale atmosféru to nabořilo a bylo pak patrné, že se místy Heiko často soustřeďoval spíše na pozorování, kdo a jak si co natáčí, než aby si večer užíval. I když v závěru pookřál a zdravil se s fanoušky v prvních řadách, zejména v moment po odehrané "Suspicious Love", kdy jeden z nich podal do jeho rukou vinylový singl s touto skladbou.

Večer však hlavně patřil albu "Greyscale", ze kterého zazněla větší polovina. Potvrdil se fakt, že má nahrávka stále kam růst (nejenom díky dalším poslechům), ale také se ukázalo, že živě odhaluje i rovinu ukryté síly v jejích jednotlivých momentech. "Misery" a "Shine" si svou premiéru odbyly již dříve, a tak své šance v ringu obhájily zejména podmanivé "If ...", "Leave Your Room Behind", s níž Marcus rozezpíval celý klub, a přídavková, emocemi propletená "End Of Words". Oliver Kreyssig z novinky odzpíval "In The Cloud" a v závěru hlavního bloku došlo na již tradiční krásku "You Turn" z éry desky "Sensor".

Mezi hity se objevilo i pár překvapení: například zcela nečekaná "Handsome" z občas přehlížené "Meanwhile", roztančená "Suspicious Love" se dočkala čistě akustického dovětku a "Love Is A Shield" přišla s upravenou verzí, kdy zejména předehra dostala zcela nový kabát s bubenickým sólem Jochena Schmalbacha. Své pevné místo měl tradičně i jejich debut "Voices & Images", přičemž dvojice "That Smiling Face" a "The Great Commandment" vyvolala největší ovace. Zcela na konec umístěná akustická podoba "Strangers' Thoughts" nezazněla zcela prvně, ale díky ní stále platí, že Marcus se pořád může opřít o svůj hlas.

Třetí zastávka Camouflage v Praze měla něco do sebe, "Greyscale" naživo funguje a dává šanci dalším vjemům s ukrytou energií v samotných písních. Třeba "If ...", "Leave Your Room Behind" nebo singlovka "Shine" se snad propašují i do budoucna. Škoda zvuku a výše zmíněné události, protože atmosférou je první pražské vystoupení z před čtyř let stále nepřekonáno.

Vybrané fotografie jsou jen ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.