Často až po smrti daného umělce veřejnost docení, co ten člověk pro svůj obor znamenal, v čem byl nenahraditelný. S odstupem času můžeme říct, že s odchodem Michala Tučného na věčnost ztratila česká country vlajkovou loď, svého tahouna, který přiblížil tento styl hudby mainstreamovým posluchačům, vnikl do playlistů rádií a udělal pro country vše, co bylo v jeho silách.

Neměl na to mnoho času. Zemřel na rakovinu jater ve čtyřiceti osmi letech, a i když se snažil natáčet nové písně prakticky až do konce svého života, určitě ještě mohl i dál nabídnout hodně dobrého. Supraphon se v dalším díle své Zlaté kolekce ohlíží za jeho tvorbou velmi dotaženě. Formát tří CD je pro jeho kariéru doslova všeobjímající a od vydavatelství bylo dost možná také záměrem vydat další díl populární řady v návaznosti na kapelu Rangers, v níž Tučný začal svoji zářnou kariéru.

Netrvalo však dlouho, aby pochopil, že jeho cesta vede trochu jinam. Táhlo ho to k americké country a přes bigbítovou formaci svého bratra Vítka Rival se zanedlouho dostal k populárním Greenhorns Honzy Vyčítala. S nimi přišly první hity zpívané v našem jazyce, i když trvalo dlouho, než Vyčítal Tučného přemluvil, aby přestal zpívat anglicky. "Rovnou, tady rovnou", "Červená řeka" či "Prodavač" (Tučný jím byl skutečně vyučen) měly své místo na tomto výběru předem zaručené, slouží však ke cti Milana Svobody, který měl na starosti výběr písní, že se dostalo i na méně známé věci "Kočárem mým byl vagon uhlí" nebo "Cizinec".

Nejnašlapanější je co se týče hitů jednoznačně první disk, který začíná zabijáckým trojlístkem "Báječná ženská", "Všichni jsou už v Mexiku" a "Pověste ho vejš". Skladby se starším datem nahrání se nachází až na dalších dvou nosičích, svojí dramaturgií tak komplet lehce připomíná trojalbum ze stejné řady od Václava Neckáře "Život". Je však škoda, že songy alespoň na jednotlivých discích nejsou seřazeny chronologicky. Takto by album působilo ještě uceleněji a dotaženěji. Malá výtka se dá ještě vyslovit ke ztvárnění obalu. Nejde ani tak o grafiku, která se sice svým stylem odlišuje a tím nezapadá do formátu celé řady Zlaté kolekce, ale rozhodně je zajímavá a obal s dvěma fotografiemi Michala Tučného vykukujícího z díry v plotu působí velmi mile a vřele. Spíš je ke škodě, že fotografií není v bookletu víc a místo zabírají texty k písním "Báječná ženská" a "Tam u nebeských bran", které si dnes může každý najít a vytisknout z internetu. Sleeve note nebo zpěvákova biografie by byly rozhodně příjemnější.

Víc se ovšem kritizovat nedá. Zvuk je zremasterován Oldřichem Slezákem precizně, žádný zásadní hit nechybí a písničkám, které Tučný zpívá, se dá opravdu věřit. Jsou zpívané s láskou, člověkem, jenž měl srdce na dlani a dokázal okrajový styl nenuceně přiblížit masám, které si dodnes broukají jeho hity. Určitě však ani on netušil, že bude opravdovým "Posledním kovbojem", který se nedočká svého nástupce.