Když jsem kolem osmé hodiny večerní přišel v pátek 21. června do Akropole, nabyl jsem obdobného dojmu jako v březnu, kdy do Prahy v rámci projektu Euroconnections zavítali La Phaze - a to, že bude málo lidí, že bude špatná a unylá atmosféra. Mýlil jsem se tehdy a mýlil jsem i tentokrát. Ač se zpočátku vše rýsovalo jen ve velice nevýrazných konturách, výsledek předčil všechna má očekávání.

Špatnej wliw doplatili na teprve se formující publikum, takže jejich koncertík sledovalo ve "špičce" nějakých dvacet lidí. Toť dozajista škoda, protože Východočeši nepředvedli vůbec zlý výkon. Ba naopak, ten skromný počet přihlížejících se jim podařilo sympaticky zapojit a rozhýbat. Výhradu bych však měl ke zvuku, který svou nevyvážeností protlačoval až příliš do popředí smyčky, scratche a beaty DJ Zeroa na úkor projevu obou MC’s, Batmana a Caba. Člověk poté mohl pouze odhadovat, o čem mluví. Jestliže jsem o veskrze standardních tématech (městská kultura, osobní nezávislost, moderní zábava, drogy apod.) mohl kvůli ozvučení tak nějak pochybovat, resp. si je domýšlet, co bylo nad Slunce jasné, bylo nasazení a euforie, se kterou Špatnej wliw bavil těch několik diváků. Každopádně se jejich set stal dostatečně povedeným, byť ne bezchybným intrem do tohoto krátkého večera zasvěceného hip-hopu.

Hocus Pocus přišli na řadu nějakých dvacet minut po české enklávě. Změna to byla velká už tím, že jsou nikoli tři (tolik má členů Špatnej wliw), ale je jich pět - MC 20SYL, klávesista Yannick, DJ Greem, baskytarista YDR a bubeník ANT-1. Navíc zpívají francouzsky (na rovinu přiznávám, že netuším o čem) a zdaleka se nejedná o obvyklou rapovou formaci, protože Hocus Pocus hodně stavějí na jazzovém podkladu. Poslední deska "3" zní hodně klidně, pohodově, uvolněně a v každém případě zajímavě. S koncertem to bylo stejné. Hocus Pocus se při něm zcela evidentně bavili a je třeba říct, že se jim podařilo již vcelku slušně naplněnou Akropoli nevídaně roztančit. Hlavní zásluhu na tom měl nepochybně MC 20SYL, který doslova nutil všechny pod pódiem ke spolupráci, ke komunikaci, což se mu dařilo na výbornou. Ve finále s ním zpíval, no spíše řval, celý sál. Ale nebyl to jen rap, co nadchlo a rozhýbalo, byly to také instrumentální výkony, skvělý scratching (při jedné improvizaci si za gramofony stoupnul i 20SYL) a celkově příjemná neagresivní nálada. Došlo sice i na přídavek, jednu skladbu, ale to už musel být konec, který tak perfektně rozjetý večer trochu uměle utnul. Ale což, hlavně že jsme se bavili, že?

Než jsem odešel z domu na Euroconnections, zrovna jsem si pouštěl DVD od amerického rappera Xzibita. Inu, Xzibit je uznávaný umělec, zvláště v Americe, ale podobně agresivní pojetí je mi méně sympatické (neříkám, že se mi nelíbí) než akusticko-jazzové Hocus Pocus. Kdo nebyl, neuvěří, ale mám takový dojem, že páteční Euroconnections by přesvědčily i toho největšího odpůrce hip-hopu o skutečnosti, že rap má své nezastupitelné místo v dnešní (populární) hudbě.

Euroconnections - Hocus Pocus, Špatnej wliw, Palác Akropolis, Praha, 21.6.2002