Opakovaně mě české publikum překvapuje, někdy příjemně a někdy nepříjemně. Asi nikdo z pořadatelů prvních koncertů nečekal, jaký úspěch bude u nás mít například Lara Fabian nebo Chris Thile, na druhou stranu mu předhodíte Lenku nebo třeba Sheilu E a Lucerna Music Bar naplníte sotva z poloviny. Právě u někdejší bubenice a posléze kapelnice Princovy doprovodné skupiny mě to zaskočilo nejvíc. Po našlapaných koncertech Candy Dulfer, Maceo Parkera, Richarda Bony nebo koneckonců i domácích Monkey Business by člověk řekl, že Češi funky milují a takovouto hvězdu si nenechají ujít, ale zkrátka člověk míní a hudební nálada se mění.

Jestliže by někdo namítal, že Sheila E je ve svých sedmapadesáti letech už za zenitem, pak evidentně nebyl v úterý na jejím koncertě, který byl součástí letitého Agharta Jazz Festivalu. Už úvodní "Samba Funk" jasně naznačila, že je stále při síle, plná energie a můžeme od ní čekat výbušné vystoupení. Na pódiu měla hned dvě sestavy bicích - jednu menší na stojáka a jednu sedací -, a hned je využila obě. Hned vzápětí už začala představovat své aktuální album "Icon", které tvořilo hlavní osu celého koncertu. První písničkou z něj byla "Leader Of The Band", kterou na albu zpívá s Princem. Zde pochopitelně chyběl, ale ono se tak moc nestalo. S koncertní podobou totiž získal tenhle song daleko silnější náboj, kterým se snažila vybudit tu hrstku publika, jež se nechala zlákat.

Šlo to trochu ztuha, ale už v následující "Old Skool" to bylo o mnoho lepší. Skvělou oporou jí byla navíc její doprovodná skupina. Za zády měla ještě basistu, bubeníka, kytaristu, saxofonistu a vokalistku. Všichni do jednoho se blýskli v "A Love Bizzare", kde si tak trochu hráli s různými žánry, a tak nějak ve funky stylu představili i jazz, když byli součástí jazzového festivalu. Vše vyvrcholilo velkolepým sólem na bicí v podání samotné Sheily E, následovaným neméně luxusním sólem na saxofon, po němž se ozval takový aplaus, jako by byl Music Bar zaplněný až po střechu. Sama hlavní hvězda během koncertu ukázala, že výborně ovládá vedle bicích i baskytaru a elektrickou kytaru. S ní dokonce sestoupila z pódia do publika a odehrála tam prakticky celou "Rockstar", která oproti albové pop-rockové podobě dostala o něco tvrdší feeling.

Ono těch stylů vůbec Sheila E namíchala poměrně dost. Vedle funky, groove a jazzu to byly především různé latino rytmy a styly a k tomu přidala i něco popu, rocku, a dokonce i trošku z rapu a hip hopu, jako třeba v "Oakland In The House", kterou bryskně překřtila na "Prague In The House". Že si s ní refrén zazpívalo i celé publikum, není asi žádným překvapením. Hlavní část koncertu vyvrcholila medley poskládaným ze starších hitů "Erotic City", "Holly Rock" a "The Belle Of St. Mark".

K návratu se pak nechala chvíli nutit, ale nakonec přidala ještě dvě písničky. V té první si na scénu vytáhla dva muže, se kterými si zatancovala sambu, a tou poslední, finálovou, nemohla být žádná jiná než "Glamorous Life". V ní naplno ukázala, kolik jí ještě zbylo síly, a všechnu ji nechala za bicími. Své finální bubenické sólo rozjela takovým způsobem, že většina nevěděla, zda má zírat úžasem, nebo bouřlivě reagovat. Sheila E v tu chvíli působila jako vybuchlá sopka, z níž tryskají prudké údery jejích paliček v neskutečné kadenci, neustále jej natahovala, přerušovala a znovu rozjížděla. Vše zakončila tak trošku po rockersku - činelem práskla o podlahu a rozloučila se s Prahou.

Asi jen málokdo z nás má srovnání s tím, jak Sheila E hrála před deseti, dvaceti či třiceti lety, nicméně soudě podle videozáznamů neztratila nic ze své energičnosti a entuziasmu pro bicí a fúzování stylů. Je jen škoda, že poslední březnové úterý to v pražském Lucerna Music Baru neocenilo více lidí. Ti, kteří dorazili, sice dokázali udělat výbornou atmosféru, ale člověka tak nějak stále přepadaly myšlenky, jak by to asi vypadalo, kdyby byl plný dům.