Své druhé album vydáváte po více než sedmileté odmlce od toho prvního. Proč to trvalo tak dlouho?

Myslím, že jsem za těch sedm let prošla jakousi rozervaností, a to nejen osobní, ale i hudební. Hrála jsem hodně, se spoustou lidí a vystřídala jsem hodně stylů. To bylo sice báječné, jsem za to velmi vděčná, ale pak jsem se v myšlenkách zastavovala a hledala něco svého, osobitého a zjistila jsem, že mám totálně prázdno. Přitom jsem toužila něco tvořit. Měla jsem různé myšlenky, trpěla jsem ztrátou otce, nezdařeným vztahem a chtěla jsem to ze sebe nějak vyplivnout. Napadaly mě temné věty a písně se ze 120 bpm uchylovaly do středních temp. Tam jsem konečně zakotvila a podle mého vznikla krásná deska, která sonduje, co se uvnitř mě celých sedm let odehrávalo.

"Škrábnutí" se oproti předchůdci mimo jiného liší tím, že je kompletně zpívané v češtině. Změnil se během těch let i váš vztah k mateřskému jazyku, jsou pro vás nyní česká slova jako prostředek sdělení důležitější než dříve?

Určitě ano. Momentálně se spíš cítím jako česká zpěvačka. Ambici expandovat do zahraničí nemám. Nikdy jsem angličtinu za hranicemi nestudovala, tedy je stále znát, že zpívám takzvanou čengliš. Zpívala jsem tolik anglických coverů, že jsem toužila po mateřštině. Zjistila jsem, že je mi na jevišti dobře i s češtinou. Ráda bych se toho držela i nadále.

Oproti první desce se novinka zdá o něco vážnější, kompaktnější. Působíte nyní i klidněji a vyrovnaněji. Cítíte to tak i vy?

Cítím to také tak. Nezapomeňte, že už jsem matka. Ty peripetie předtím a těhotenství mě nějak celkově vyškolily a koply do zadnice, abych se už trochu uklidnila, přestala se tolik mračit a začala se víc usmívat.

Album znovu produkoval Roman Holý. Byla to pro vás přirozená a okamžitá volba, protože jste s ním pracovala i na sólovém debutu, nebo jste přemýšlela i o jiném producentovi?

Roman nebyl ani volba. Roman prostě byl a je mému srdci hudebně nejblíž. Má svůj způsob natáčení v šumavských hvozdech. Žádné odhlučněné superspešl studio a pobyt v kukani. Prostě jen kvalitní mikrák a pojď. Od vedle jsou slyšet halekající ratolesti a line se skvělá vůně králíka na smetaně od jeho manželky. To je prostě ideální.

Tři písně na desku jste spolunapsala. S dalšími texty vám pomohli třeba Lenka Dusilová, Dan Bárta nebo Alena Rytířová, dcera legendárního textaře Zdeňka Rytíře. To jsou poměrně věhlasná jména. Pomohli vám právě i tihle lidé rozvíjet svůj autorský potenciál?

Kdokoli kdo je schopen psát krásné texty, je pro mě přínosem. Já bych byla strašně ráda, kdyby se to mé malé spoluautorství dařilo rozvíjet. Měla bych hodně číst a rozšiřovat si slovní zásobu, ale na to s děckem není moc času.

Dovedete si dnes představit, že byste si v budoucnu mohla troufnout i na kompletně autorské album?

No, to by bylo báječné. Ale zase nemá smysl dělat celou autorskou desku, když by to byl plebs. To musí zkrátka zrát. Já jsem na začátku něčeho, co v sobě toužím pěstovat. Hodně by se mi rozvázaly ruce. Ale stále se cítím spíš jako týmový hráč než solitér, který si píše sám. Myslím, že to pramení z vnitřní nejistoty, kterou v sobě stále mám, stejně jako neustálý strach z trapnosti a naivity. A přitom vím, že nejhorší je se brát vážně. V tomto ohledu potřebuji ještě zapracovat.

První zveřejněná píseň "Škrábnutí" je částečně vzpomínkou na vašeho otce, neboť byl použit poupravený text Zdeňka Borovce z jeho skladby "Škrábnutí, o kterém svět neví". Je to vaše oblíbená píseň z otcova repertoáru?

Je a moc. Hraji ji s kolegou Tomášem Koudelkou a to je vždy trefa do černého. Lidi se u ní zastaví a trochu zjihnou.

Písničku jste z desky představila jako první a nakonec dala název celému albu. Dá se tedy říci, že v jistém smyslu vypovídá o náladě celé nahrávky?

Ano, je to slovo, které je krásné samo o sobě a pro mě symbolizuje něco, co se zarývá pod kůži, buď bolestivě, nebo něžně a krásně.

Zhruba před rokem jste v rozhovoru s kolegyní Vavrouškovou prozradila, že vám jeden nevyužitý singl leží už asi tři roky v šuplíku. Zařadila jste ho nakonec na desku?

Myslím, že se bavíme o písni "Podplouvám". Pro mě to je jedna z nejzdařilejších písní na desce. Z mého pohledu jasný singl. Ale o tom přesvědčujte rádia... To je prostě peklo! Vždycky je mi z toho smutno, nebo se strašně rozčílím.

Jakému posluchači byste desku "Škrábnutí" doporučila? Je o vás totiž známo, že jste vystřídala různé styly. Kdo jsou podle vás vlastně vaši fanoušci?

Matky. A muži, kteří se nebojí ženských, co nejsou naivkami ani feministkami, ale jsou někde uprostřed.

V mezidobí mezi oběma alby jste stihla i mnoho hostování, ať studiových nebo koncertních. Zpívala jste po boku lidí z různých žánrů - od Monkey Business přes Vladimira 518, Lipa až třeba k Ondřeji Brzobohatému. Podle čeho se rozhodujete, zda do dané spolupráce půjdete? Je nějaká, kterou byste si ráda zopakovala?

Tak rozhodovaní je jasné... Musí tam být vzájemné sympatie. Osobní i hudební. Monkey Business je kapela, se kterou si vždycky ráda zazpívám. Ten zážitek se nedá slovy popsat. To prostě musíte zažít. Úplně vás to pohltí a máte pocit, že hrajete s nejlepší skupinou vesmíru.

K příležitosti vydání nového alba jste založila i novou fanpage na Facebooku, pracujete na novém webu. Proč jste internetovou komunikaci s fanoušky dříve tolik nevyužívala? Přece jen, v dnešní době se zdá být pro interprety dost důležitá.

Já byla velký odpůrce Facebooku a už v tom jedu také. Pro mě to je jediný zdroj informací a komunikace, aby lidé věděli, že žiji, že někde zpívám, že něco dělám. Jelikož nemám stálého manažera, spoustu věcí si dělám sama. Takže jsem tomu podlehla. Jaký to má dopad a zda se díky tomu dostaví na mé koncerty více lidí, to se teprve uvidí.

Co na vašich koncertech kromě novinek fanoušci uslyší? Na co byste posluchače chtěla pozvat?

Uslyší mě. Jak zpívám. Uslyší novou kapelu, která je moc fajn. Myslím, že to je nejdůležitější. V Brně a Praze budeme mít hosta Lenku Dusilovou, která mi desku pokřtí.

A na závěr otázka na odlehčenou: Album jste vydala v pátek třináctého března. Nejste pověrčivá?

Třináct je mé dobré číslo. Nemám s tím problém. Vysekat se může cokoli kdykoli.