Devadesátiminutový blok Metronomy se smrtícím setlistem, obstojným zvukem a rošťáckou taneční sestavou před opojeným davem. Baskytarista do rytmu zatíná pěst nad hlavou, načež se napojuje na prstovou choreografii spoluhráčů. To vše v odlescích kvarteta disko koulí. Dámy (i pánové) se množí nad hlavami publika jako houby po dešti a přichází první crowd surfing. Správně - nemůže z toho vzejít nic jiného než adept na koncert roku.

A to i přesto, že nejnovějšímu, čtvrtému studiovému albu "Love Letters" rozmazali britští elektropopaři hrany ještě víc než předchozím počinům. Už nezní tak rozjuchaně a spiklenecky, jako spíš vážně, snad lze říct dospěle. Ve spojení s víceméně ryzími synthpopovými alby ale tahle stavebnice sedmdesátkových vlivů, z nichž lze po sluchu identifikovat Davida Bowieho stejně jako Kraftwerk, utvořila setlist poháněný samospádem tanečních beatů.

Promyšleným pořadím skladeb nemohla čtveřice, doplněna o kytaristu, čekat nic jiného než (p)oddané publikum. Sborové "r-a, d-i, o!, l-a, d-i, o!" dunělo klubem do rytmu kytaristova afektovaného podupávání nohou, vítězoslavná znělka "Love Letters" zase odhalila sebejistý eufonický pětihlas. Jaká škoda, že s sebou nepřibrali trumpetistu - fanfáry v závěru songu by ráz večera vhodně podtrhly.

Jenže ani Mountův procítěný hlas, ani Cashovy a Lovettovy majstrštyky pánví a koleny, dokonce ani sympatická plachost Priorové a obří makety mraků nepatřily k těm nejlepším prvkům show. Bavičem večera se stal baskytarista Olugbenga Adelekan se svým hyper nasazením, démonickým basovým partem v písni "She Wants" a hlavně excelentními falzety. A skladbou dne garážovka "You Could Easily Have Me", která vyprostila ze sladké taneční retrománie.

Jediní, pro koho zůstanou Metronomy nesplněným snem, jsou majitelé LMB. Tuhle kvalitní sedmdesátkovou party se jim už jenom z finančního hlediska před víkendové 80's a 90's diskotéky zřejmě jen tak zařídit nepodaří.