Visací zámek si nikdy nepotrpěl na složité názvy svých alb. A "Punkový království" ještě patří k těm více originálním. O to více nabízely jejich desky ve svých útrobách, které byly často naplněny punkovými hymnami až po okraj. Po vrcholné nahrávce "Punk", která by klidně mohla být certifikovanou značkou tohoto tuzemského žánru, se o šest let později představili s doposud posledním počinem "Klasika". Kvalit svého předchůdce nedosáhl, ale pár působivých songů opět nabídl. A stejné je to i s aktuální novinkou.

I "Punkový království" zahrnuje skladby lepší, hitové, ale také snadno postradatelné. Podobně jako "Klasika" obsahuje i slušnou porci tentokrát patnácti písní obdobných parametrů. Nechybí vtipně upřímné Haubertovy texty, které humorně reflektují současné strasti moderní doby ("Klíště", "Punkový království", "Sweeti"), ani sympaticky neotřelé kytarové riffy a hudební nápady ("Rezavý fáro", "Hardkór"). Punkové, potažmo punk-rockové mantinely využívají skutečně do vyždímaní. V tom je jejich největší síla.

Nejhitovější parametry má z desky jednoznačně titulní song. Vedle posledního hitu "Padesát" se tak zařadí do zlatého fondu, který kapela bude jistojistě hrát na koncertech do posledního dechu. A vůbec nevadí, že po intonační stránce není punkový král Haubert úplně nejpřesnější. V jeho případě to totiž působí spíš mile, než že by se jednalo o nějakou vadu na kráse. Co by si mohla naše punková legenda ovšem odpustit, jsou skladby jako "Veselej", zavánějící tuctovým pub-rockem, kterou ocení snad jen fanoušci jednoho pražského fotbalového klubu. Podobným omylem byla podobně vyznívající "Rumová vánice" z předchozí řadovky.

Co se překvapení týče, novinka je o něco chudší. Trochu vybočuje nezvykle sprostý (a prý autentický) záznam z první pomoci "Linka 155", na který volně navazuje další vtipná pecka "Klíště". Nepřekvapí ani typické žánrovky "Rezavý fáro" či "Růžovej pocit". S koncem nahrávky však jde sranda stranou a visáči nasazují temnější kusy "Nebožtík" a "Žulový vůl". Oba svou atmosférou zaujmou a celou desku zdařile zpestřují. Za pozornost snad stojí i zhudebněná báseň Karla Hlaváčka "Hrál kdosi na hoboj".

Visací zámek přinesl standardní album plné punkových a punk-rockových písní rozdílných kvalit. I tak jde o jednoznačný vrchol současné tuzemské žánrové produkce, který má co nabídnout a nevaří hudebně ani textově z vody, na rozdíl od některých konkurentů kapely. Popřejme tedy zámku vše nejlepší a hodně zdraví do toho punkovýho vládnutí.