Tak rozdílné a obě skvělé: Charli XCX a Katy Perry rozdováděly Prahu

"Kdo je vlastně předskokanka a kdo hlavní hvězda?" mohli se ptát mnozí návštěvníci první pražské zastávky Katy Perry. Ta si s sebou na turné k aktuální desce "Prism" vzala britskou vycházející hvězdu Charli XCX, která jí sice zatím nemůže konkurovat co do počtu hitů a věhlasem jména, v posledních týdnech je ale o ní díky třetí řadovce "Sucker" pořádně slyšet. Koneckonců singl "Boom Clap" zněl ještě před nedávnem z českých rádií úplně nejčastěji.

A nutno uznat, že fanouškovské přijetí v tomto případě mluvilo za vše: vyprodaná hala mohutně aplaudovala už při úvodní "London Queen" a její pozornost si rozpustilá rošťačka udržela po celou zhruba půlhodinku svého dovádění na pódiu. Popová přímočarost, punková nespoutanost a k tomu image neposedné holky s ostrým jazýčkem, to byly vlastnosti, kterými si O2 arenu získala zcela na svou stranu. Její pódiová prezentace byla v porovnání s tím, co mělo přijít, velmi jednoduchá, za skotačící zpěvačkou se schovávalo už jen čistě ženské osazenstvo její kapely, rudé srdce s názvem nového alba "Sucker" a neonový nápis Charli XCX.

Na předskokanku působila dvaadvacetiletá Britka na pódiu až nebezpečně jistě, a když spustila hity jako "Break The Rules", "Doing It" nebo zmíněný "Boom Clap", diváci jí doslova zobali z rukou. V setlistu nechyběla ani roztančená "I Love It" švédských Icona Pop, kterou spolunapsala a také si v ní zahostovala. I když se počet odehraných skladeb nepřehoupl přes dvouciferné číslo, předehra to byla víc než výživná. Snad se už konečně blíží doba, kdy Charli po odjetých šňůrách s Coldplay, Paramore, Ellie Goulding či Marinou And The Diamonds vyjede dobývat světová pódia i jako hlavní hvězda. Energií, interpretačními schopnostmi, charismatem a také rozrůstajícím se počtem hitů na to jednoznačně má.

Obě aktérky si zaslouží pochvalu za dochvilnost, a tak se úderem deváté mohly ve vyprodané O2 areně rozzářit svítící lasery, spustit výpravná videoprojekce a ze své pyramidy se vynořila Katy Perry. A začalo se ve velkém stylu: "Roar", "Part Of Me", "Wide Awake"... Která jiná popová zpěvačka s pouhými třemi deskami na kontě (nepočítáme-li nízkonákladovou "Katy Hudson" z roku 2001) by si mohla dovolit hned od začátku sypat hit za hitem a přitom si nevystřílet všechny náboje?

Perry za svou stále ještě nikterak dlouhou kariéru nasbírala skutečně obdivuhodně bohatou sbírku známých melodií, a koncert byl tak přehlídkou úspěšných singlů, které doplňovaly novější kousky z předloňské studiovky "Prism". Večer však nebyl jen o písních, ale především o show: po pódiu rozléhajícím se na trojúhelníkovém výřezu se chvíli proháněli tanečníci s laserovými meči, aby na jejich místě brzy vykvetly obří slunečnice a přelétali nad ním gigantičtí motýli nebo se po něm promenádoval zlatý mechanický kůň.

Jak jsou diváci u koncertů ženských popových hvězd zvyklí, i Katy občas zmizela v zákulisí a převlékla se, dramaturgie večera ale přesto neuvadala a diváky z projekce bavily skotačící kočky nebo sama Perry dostávající se ze svěrací kazajky. Snadno by se dalo celé pražské snažení kalifornské interpretky shodit kvůli nadměrnému množství křiklavých barviček a kýčovitých rekvizit typu obřích nafukovacích zvířátek, která se vznášela nad O2 arenou: to by ovšem součástí obří show nesměl být vtip a nadhled. Zpěvačka byla mile spontánní a zatímco jiné hvězdy si dopředu připraví český pozdrav, ona až v průběhu večera v publiku zjišťovala, jak se u nás řekne "ahoj". A když si z obecenstva vytáhla jednu slečnu, udělala s ní selfie a rozšiřovala si slovní zásobu o "láska" nebo "děkuji", rozesmála celou halu.

Tu halu, ve které by se jistě našlo pár těch, co by ještě před strhujícím koncertem tvrdili, že nemá žádné charisma a je jen nastrčenou vyumělkovanou princeznou. Nebo že neumí zpívat. A jak to tedy s tím zpěvem dopadlo? Pravda, vystupování Katy Perry sice stojí spíše na jiných aspektech než samotném zpěvu a zejména v křehčích písničkách typu klavírní balady "By The Grace Of God" se nedalo hovořit o bezchybném výkonu, vyloženou ostudu si ale v Praze neuřízla. Nakonec - není to vlastně jedno, když s ní skoro každou písničku odkřičel mnohatisícový dav pod pódiem?

Sympatickým jevem je i to, že se Perry živého zpívání i přes své hlasové limity nebojí a při koncertě se se stejnou vervou pouští do tanečních hitovek, jemných balad, ale třeba i aranžérských experimentů jako třeba v "Hot N' Cold", která zněla jako z kabaretu. Během "I Kissed A Girl" se zase halou rozehřměly tvrdé rockové kytary, a i když Katy není Pink, aby dokázala viset hlavou dolů a nepoškodila tím interpretační kvalitu čísla, také ona se v závěru při "Birthday" proletěla halou a pozdravila se i s fanoušky v zadních sektorech.

A když dozněl závěrečný přídavek "Firework", jeden se ani nestačil divit, jak rychle to uteklo. Během dvouhodinového koncertu snad nenastala chvíle, kdy by dění na pódiu začalo skomírat, moment, který by nechal divákům chvíli vydechnout. A ať si o nekonfliktní popové tvorbě Katy Perry myslí kdo chce, co chce, dost možná díky ní Praha viděla tu největší a nejhravější show, jakou současná ženská pop music nabízí.