Dnes už The Subways neodmyslitelně patří mezi současné přední představitele indie-rocku, kde uslyšíte punkové postupy i vliv grunge. Určitě v jejich tvorbě nehledejte žádná složitá aranžmá, protože tahle rocková parta sází na jednoduchost a přímočarost.

Ačkoliv kapela i tentokrát kráčí v punkrockových stopách své dosavadní tvorby, přece jen je znát určitá hudební vyspělost. Jako vždy Billův zpěv okoření Charlotte Cooper, která svým dívčím vokálem písním dodává nezaměnitelnost. Tentokrát jsou však riffy propracovanější a jednotlivé písničky zní originálněji, nesplývají v jeden celek. A protože si vzal indie-rock jméno ze slova independent, rozhodl se Billy Lunn novou desku produkovat sám. A práci odvedl vskutku dobře.

První polovina alba je hodně melodická. Celý tracklist otevírá písnička "My Heart Is Pumping To A Brand New Beat", která byla také prvním zveřejněným singlem. Ve stejně našlapaném stylu pokračuje rock'n'rollová "I’m In Love And It's Burning In My Soul", kde basa udržuje napětí, které vzápětí sklouzne do refrénu ve stylu punku 77. Punkrockově laděná "Taking All The Blame" je asi nejslabším článkem celé desky, protože ničím novým nepřekvapí. Jde však o jediný slabý moment, neboť následuje nejlepší song z první půlky "Dirty Muddy Paws", který si stále udržuje melodickou popovou tvář, ale už ho protíná působivý kytarový riff. Na albu najdete také jedinou pomalejší akustickou věc "Because Of You", která lehce a příjemně vybočuje z celého konceptu.

Písničkou "Just Like A Jude" však přichází zlom. Po melodické písni, která okamžitě zaujme na první poslech a je dalším adeptem na soundtrack do seriálu, totiž následují energické pecky s originálními riffy a chytlavými melodiemi. Nejlépe se jeví dvojice "Black Letter" a "Twisted Game", kde se Billy pořádně opře do hlasivek. Divoký nářez nakonec vygraduje do skladby "Is That Enough", která napětí rozbije klidnou harmonií.

V porovnání s dřívější tvorbou je album propracovanější a jednotlivé songy jsou na něm namixovány tak, že výsledek po celou dobu poslechu udržuje přiměřené napětí. Nenajdeme na něm takové kultovní hity s garážovým soundem jako "Rock & Roll Queen", co ale chybí nejvíc, jsou hutnější kytary jako z nirvanovsky laděné "Kalifornie" nebo skladby plné zlomů "Girls & Boys", zatím asi nejlepšího songu, jaký tahle britská parta natočila.

Jako celek však nové album můžeme považovat za to nejpovedenější a nejoriginálnější z celé dosavadní tvorby tohoto tria, což je důkaz, že jim to stále klape. Přesvědčit se o tom můžeme 8. března v pražském Lucerna Music Baru nebo o den dříve v brněnské Flédě, kde The Subways vystoupí se supportem Dune Rats.