Při poslechu novinky téhle kapely jsem si uvědomil, že něco podobného na české scéně těžko najdete. Nebo znáte kapelu, která hraje pohodový písničkový rockpop, v rytmické sekci poučený "moderními" rytmy, ale přitom v dobrém smyslu klasický? Mě nikdo nenapadá. Del Amitri začali jako folkem ovlivnění rockeři na začátku 80. let, skupině okolo hlavních dvou postav - zpěváka a baskytaristy Justina Currieho a kytaristy Iaina Harvieho - chvíli trvalo dostat se do širšího povědomí, ale postupně se to povedlo, fanoušky mají nejen doma v Británii. Bez znalosti předchozích desek je nemožné posuzovat vývoj kapely, ale dle dostupných informací se na nové desce zas tak příliš nezměnilo. Základem je dobře napsaná, více či méně kytarová, písnička, s chytlavým refrénem, která se nebrání využít modernějších složek.

Jako vzorovou pro tu tvrdší (relativně!) stránky kapely lze doporučit "Cash & Prizes" - hiphopem ovlivněný rytmus, se zvukem kytar podobným R.E.M. V "Drunk In A Band" vystrčí růžky drsnější poloha kapely ještě víc, ale k textu se indiepunková poloha skladby hodí. Do tanečna hozená "Wash Her Away" se v refrénu také ozve špinavějšími kytarami. Pro ty zaměřené spíš "popově" je lepší úvodní skladba, singl "Just Before You Leave" určitě zaujme, lehce posmutnělá skladba (to asi ty varhany), pro někoho možná lehce přeslazena smyčci, ale jinak moc příjemná (to asi ty škrkavé zvuky kytary a perkusně tepající rytmus). Podobně pomalejší jsou "Buttons On My Cloths", "She's Passing This Way" nebo "Just Getting By". Obecně se dá říci, že Del Amitri ovládají umění docílit, že málo znamená hodně, asi nejlepším příkladem je "One More Last Hurrah" - jednoduchá vybrnkávka na kytaru, později doplněná "přírodně" zahraným drum'n'bassovým (!) spodkem a ruchy. To, že jednu chvíli vokál trochu připomene Anthonyho Kiedise z RHCP berte jen jako potvrzení, že deska je při své jednoduchosti pestrá. Prakticky všechny skladby prostupuje pocit lehkého smutku, k čemuž jistě přispívá příjemný (příhodnější slovo těžko nalézt, což nevylučuje, že v hybnějších skladbách umí zdrsnět) vokál Currieho, občas znásobený jeho spoluhráči. A také texty, nenápadné, lehce ironické.

Žádné novoty (i když webové stránky mají dost živé), žádné experimenty, prostě v pohodě zahraná muzika založená na písničce - to jsou noví Del Amitri. Určitě by se daly najít reference na jiné interprety (nejvíc asi na Elvise Costella, ale i ty R.E.M.), ale stejně na otázku v názvu desky mohu odpovědět: Já ne (tuhle recenzi si stejně nepřečtou), ale vy jste mi udělali moc dobře.