Core 22 jsou pro mě neznámá kapela, ze které se po pohledu do bookletu vyklubou Švýcaři. Proč ne. Úvodní "Sorry" (můžete ji znát i z českých rádií) zní docela zajímavě, naprogramované bicí, zpěv, v refrénu se přidají syntezátory a kytary. Žádná perla, ale v rádiu se taková věc snese. Jenže postupně se ukáže, že všechny skladby jsou postaveny na velice podobných základech - syntezátory, občasné použití nijak objevných smyček. Sem tam přitvrzením kytary nebo syntezátory v refrénech se nenechte zmást, tohle je popík jak vyšitý. Refrény zpěvné, občas až příliš, takže někdo jiný by je nazval vlezlé. Když se nemáte čeho chytit v hudbě, tak dojde na texty - a ty jsou opravdu slabé, zpěvačka (a autorka nebo spoluatorka hudby) Sonia Heller evidentně nechce v angličtině řešit nějaké zásadní věci. Navíc její hlas není nepatří mezi ty zajímavé.

Aby nedošlo k mýlce - je to pořád lepší než tvorba chlapeckých kapel (teda spíš jejich manažerů), ale ten rozdíl není tak velký, i když snaha zamaskovat ho je někdy dost úspěšná. Pár skladeb alespoň zajímavě začíná, za vypíchnutí stojí "Nothing" s lehce triphopovým rytmem. Jenže zbytek desky plyne a plyne, skladby jsou delší, než je únosné, a po skončení si je moc nevybavíte, možná tak ještě použití francoužštiny v "Man Is Wanted". A nebo konec v "Dancing On The Sunshine", která je jinak slabá, ale konec ve stylu skoro až Guano Apes překvapí. Přesto pořád dost málo.

Pohledem do bookletu jsem zjistil, že toto je pátá deska kapely (i když to vypadá na one woman show). Nedokáži posoudit, zda došlo k nějakému vývoji, tahle deska na mě však působí jednoznačně - dobře udělaný produkt, který je sázkou na jistotu typu německého trhu. "Ten náš popík trošku ozvláštníme, ale žádné experimenty nebo nějaký větší vklad invence, to by nám odradilo posluchače rádií." Výsledkem je, že žádná pořádná láska ke Core 22 u trochu náročnějších posluchačů nemůže propuknout. Mimochodem, ta stylizace do andílků na obalu desky působí legračně, když se podíváte na jejich špatně udělané (sice Flash, ale ta doba načítání a kvalita informací...) stránky, kde se snaží vypadat jako rockeři (a jsou mnohem starší než na obalu CD).