Kdo by neměl v povědomí hit "Láska je tu s nami", který prostoupil celou mou generaci. Čas ale neúprosně běží a Peter Nagy - "hudební stálice 80. let" - jakoby se odebral do ústraní a muziku téměř opustil. Opak je však pravdou. Když jsem zjistila, že Petrovi vychází nové album pod názvem "Nové svetlo", byla jsem opravdu zvědavá a nedočkavá, až si desku pustím, protože jsem vůbec netušila co mě může čekat.

Každý zná tohoto "československého zpěváka", pocházejícího z Prešova, který se vyloupl jako hudební překvapení se skupinou Indigo v roce 1983. Dalo by se říci, že tehdejší režim mu vcelku fandil a Peter vydal několik velmi populárních desek. Získal v roce 1985 Zlatého slavíka a jeho kariéra se zdála nezlomná. Alba "Chráň svoje bláznovstvá", "Mne sa neschováš", "Myslíš na to, na čo ja?" či "Ale" sklízela velký prodejní úspěch a Petr se stal miláčkem socialistické mládeže. Dokonce se vrhl i na produkci dětských desek. Můžeme jmenovat 10-letého Martina Maděje, desku "Vašo a Beáta deťom" (s Vašom Patejdlom a Beátou Dubasovou) nebo "Hrajme sa na Petra". Přišla však sametová revoluce a změna hudebního kurzu. Vše co, bylo jen trochu tendenční, ustoupilo do pozadí. To bohužel postihlo i skupinu Indigo a Petra Nagyho. Až čas ukázal, že jejich písničky přežily a Peter z hudebního světa nezmizel. Důkazem toho je jeho právě vycházející deska.

Na novince najdete jedenáct skladeb + jeden reggae bonus "Si moja hviezda". Současná sestava Indiga ve složení ze dvou třetin z členů kapely Dorian Gray má novou tvář a nový rytmus. Na povrch vyplula větší kytarová rockovost. Texty působí mnohem lehčeji s ostřejšími metaforami. Promítá se v nich současné Petrovo životní naladění. "Som trochu mimo, ja vnimam problémy jak dobé kino" - smutná, ale zároveň i optimistická slova ze skladby "V 7. nebi". Petr zde odkrývá své řešení zlých chvil a nadhazuje tak téma, které se až na pár milostných vyznání nese celou deskou. Je to souboj mezi slávou, penězi v písních "Peniaze letia" nebo "Viem kde je sever" a vlastní svobodou. Námět nadčasový a tak blízký všem umělcům. Ať jsem však hledala jakoukoliv plytkost v textech a hudbě, nenašla jsem. Deska jakoby měla charismatický nádech, že by ten název? Jak už jsem se zmínila, celé album sice působí trochu tvrději, ale i tak si zachovává své staré "nagyovské" melodie. Vzorným příkladem je skladba "Len tak si hodit vlasmi". Petr sice už dlouhé vlasy nemá, ale kytara a dlouhé vlasy pro něj tak nějak k sobě patří.

Do života muzikanta a "idola" mnoha ženských srdcí se samozřejmě vkrade trochu toho milostného vzplanutí, i když na desce nepřevládá. "Akú farbu má láska? - tuším - jak obloha", to jsou slova z "Modrooké", aspiranta na druhý rádiový hit. Písnička je jako stvořená pro večerní kytaru u ohně. Musím podotknout, že jsou zde slyšet mimo kytar i vábivé smyčce, které ještě více navozují "nagyovskou" atmosféru. Nemusíte se však bát, z kytarového klimbání vás rychle vytrhne trochu jazzovo-rocková míchanice "Nahá jako Praha".

Současnou hitovkou v rádiích, i když ne tou nejlepší z alba, je skladba "Si moja hviezda", zahraná na desce ve dvou verzích. Úplně vidím ty zamilované kluky, jak si to jedou na plné pecky autem za svou "hvězdou". Jen nevim, jestli ta doba už není pryč. Člověk si řekne, že by toho už mohlo být moc, ale deska ani zdaleka nekončí. To nejlepší jsem si totiž nechala na konec a to písničku "Len pomaly". Je to naprosto pohodová věc. Cválající kytary do rytmu, dynamičnost, která je šitá na míru Petrovo příjemnému hlasu.

A shrnutí? Celá album je pro mě milým překvapením, protože jsem od něj nic nečekala. Nápadité texty, citlivě skloubené s hudebním aranžmá, textová i hudební vyzrálost. Škoda, že Petrova muzika bude asi apriori díky jeho "slavné minulosti" nedoceněna, působí totiž vedle ostatních "normalizačních" umělců jako čerstvý vánek.