© facebook interpreta
Martin Kocián - Aneta zachraňuje tuzemský ženský pop (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Aneta byla, je a vždy bude mou srdeční záležitostí. Okouzlila mě od začátku nejen svou nezaměnitelnou barvou hlasu a pěveckým projevem plným emocí, které dokáže přenést na posluchače, ale především si mě získala svou opravdovostí, lidskostí a skromností, jež symbolizuje. Aneta pro mě představuje vzpomínky na léta dospívání strávená na jejích koncertech Už z turné "Nahráváme!", s nímž před dvěma lety objížděla kluby, bylo jasné, jakým směrem se bude nová deska ubírat. Aneta zužitkovala nabyté zkušenosti se smyčcovým triem z jejího vysněného projektu "Pár míst", za který byla oceněna soškou Anděla, a vytvořila společně s producentem Jakubem Zitkem album, jež potvrzuje, že není důležité pro hit napsat prvoplánově primitivní nápěv s podbízivým refrénem. Skladby se opírají o silné, až filmové melodie. Ty jako by samy vyprávěly příběhy, které nám chce Aneta sdělit. Že se Langerová hudebně stále vyvíjí, se odrazilo v textech obohacených o básnické obraty doprovázené poetickou češtinou. To dokazuje závěrečná "Na Radosti", kdy posluchač nabude podezření, zda nepochází z pera pana Horáčka. Nepochází. Aneta v ní projevuje svůj talent napsat emotivní skladbu, z níž člověka mrazí, stejně jak tomu bylo na předchozích dvou nahrávkách - minulé "Jsem" mělo "Vzpomínku", lehce alternativní "Dotyk" zase "Němou", jíž je šanson "Na Radosti" zdařilejším pokračovatelem. Deska inspirovaná lidovým uměním a historkami z oblasti Šumavy je žánrově roztříštěná, a přesto vyvolává dojem ucelenosti. Nebojí se vplout do vod country v podobě prvního singlu "Svatá Kordula", ale překvapí i hiphopovým frázováním à la Xindl X v "Nevěstě". Vrací se také k pop-rocku s melancholickými texty ("Panna", "Lehkost", "Divoká hejna"), v němž dřímá potenciální hitovost. Velkou pozornost si zaslouží drama "Tragédie u nás na vsi",sršící originalitou a strachem. Skutečně vybroušeným diamantem je bezkonkurenčně "Tráva", kterou lze vnímat jako základní pilíř celé nahrávky. Langerová do ní dala vše - kromě jedinečného hlasu a závěrečného obrovského rozsahu i to nejvzácnější, tedy duši! Žádná jiná naše zpěvačka tento talent bohužel nevlastní. Aneta překonala s novou deskou "Na Radosti" nejen sebe, ale také tuzemský ženský pop. Právem ji lze považovat za naši nejosobitější zpěvačku. Pavel Parikrupa - Voní a sílu má (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Obdiv a naděje.Letos v Česku a na Slovensku vyšlo hned několik vynikajících ženských desek. Lenka Dusilová, Markéta Irglová, Jana Kirschner a nyní Aneta Langerová vytvořily dechberoucí hudbu. Mají společnou jakousi dívčí sílu, duchovní hloubku, nápady, cit a pokoru k věcem mezi nebem a zemí. A hlavně radost. Aneta je pro mne první a doposud jedinou opravdovou SuperStar, malý zázrak, jenž se možná už nikdy nezopakuje. Úžasný hlas není všechno - v osobě Anety je doplněn nesmírně hlubokým prožitkem, jasnou vizí a hlavně autorským potenciálem, jenž se na jejím zatím vrcholném albu jeví být téměř bezbřehým. "Na Radosti" je pestrá a silná deska, jejíž index husích kůží dosahuje nebezpečně vysokých hodnot. Hudba lehce plynoucí v lesích a lukách (s jedním odskokem do velkoměsta) dokáže i motivy téměř folklórní obléct do moderního. A mordýřská balada "Tragédie u nás na vsi" s kytarovou linkou, kterou snad musel vymyslet a nahrát Martin L. Gore, je hit roku. Tomáš Parkan - Spousta malých radostí "Na Radosti" (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Od SuperStar pozoruju a čekám, kdy jí dojde, že je rozená šansoniérka.Už kdysi v SuperStar jsem psal, že Aneta Langerová je rozená šansoniérka. Za ta léta se toto mé přesvědčení nijak nezměnilo a lze říct, že sama zpěvačka k tomu spěje. Novinkou "Na Radosti" více než kdy jindy. Zaměřila se tu na příběhy: temné, smutné, tragické, veselé i trochu mysteriózní. Někdy jsou celkem konkrétní, jindy abstraktní, v některých momentech možná až příliš. K jejich vyprávění ovšem šanson, jak ho známe, využívá pouze okrajově, jako například u "Majáku". Významnou část totiž ladí spíše do folkové, až folklórní vlny, přičemž popu už zbývá pomálu. Hudební základ působí, jako by autorka chtěla být co nejblíže venkovu, přírodě a lidem. "Na Radosti" je díky tomu svým způsobem poměrně syrová nahrávka, jednoduchá, inspirovaná lidovou hudbou, která ale baví od první až po poslední písničku. Je to ale i díky tomu, že se jí společně s Jakubem Zítkem podařilo propašovat i odkazy jiných stylů. Obzvlášť příjemné jsou například cool-jazzová vložka v "Divokých hejnech", prvky new age prolínající se skoro celou deskou nebo excelentní orchestrální party. Když navíc poslouchám "Svatou Kordulu", nemůžu se zbavit pocitu, že ji ovlivnila i spolupráce s Ďáblovým stádem. Podstatné ale je, že výsledkem je jedno z nejlepších ženských alb tohoto roku u nás, které jednoznačně překonává vše, co doposud Aneta Langerová natočila.
© Olga Špátová
Vztah ke zpěvačce: Líbila se mi v SuperStar, její desky kolem mne ale jen proběhly. Nejvíc mě bavily její hostování u Wabiho Daňka a Michala Horáčka.Aneta Langerová našla v popu polohu, kterou můžou konzumovat masy, ale není kýčovitá a plná klišé jako v případě jiných tuzemských popařek. "Na Radosti" je tak její nejlepší deskou. Šumavská přírodní tématika jí sedla a autorská jednolitost také. Její nové písničky si nesou své příběhy, nezřídka neveselé. Ale když posloucháte třeba "Tragédii na vsi", mou nejoblíbenější, spolu s melancholicky a jemně volenými aranžemi zůstáváte pohlazeni i písní, kde vrah utíká před spravedlností. Aneta je výborná zpěvačka, všichni jistě vzpomínáme na SuperStar a její první desku. Nemá ale potřebu exhibovat, tlačit na pilu. A i když by mohla zpívat mnohem víc, otevřít se a ukázat, co v ní je, nedělá to. V tom se také od řady svých kolegyň liší. A tak se otevře třeba ve "Slovech z hor", další nádherné skladbě, ale jindy zpívá věci, které bych klidně zazpíval i já. A i když v letošním silném roce vyšla řada domácích alb, která mne oslovila víc, mezi těmi popovými je to určitě jedno z nejlepších.
Vztah ke zpěvačce: Počáteční superstarová hysterie se u mě proměnila ve zvláštní druh apatie. V rádiu ji ale nepřepnu. Jako fanynku klasické hudby mě docela výrazná integrace symfonického orchestru těší. A těší i jasnost textů, s čímž mívala hudebnice v minulosti trochu problém. Kolikrát jeden ani neměl páru, oč v písni běží (chápete někdo "Hříšná těla, křídla motýlí"? Já ne). Co se týče nejlepších songů, pak by bylo neodpustitelným hříchem nezmínit "Tragédii u nás na vsi", tématikou i laděním evokující "Zmrzlou" od ille, a hutnou "Trávu" s vynikajícím intermezzem. Deska je hodně hravá, hloubavá, dobře odzpívaná, místy trochu málo dynamická. Langerová chtěla evidentně albu vštípit nějaký jednotící prvek, který by spojil dohromady jak lyrické poslání, tak instrumentální úpravu skladeb. A podařilo se jí to docela dobře. Ale šlo by to i nápaditěji. Ideálním příkladem budiž již zmiňovaná "Tragédie", kterou zajímavě opepřují trubky a přitom atmosféru písně nerozbíjí. Celkově vzato je ale "Na Radosti" velmi slušná nahrávka. Kdo by to byl řekl, že se ta ostýchavá Aneta, které se klepaly nohy už týden před vystoupením, promění v sebevědomou interpretku, která má co říct a ničeho se nebojí.
Aneta Langerová - Na Radosti
Průměrné hodnocení: 8,0/10
Celkový čas: 47.03
Skladby: Dívka, Svatá Kordula, Panna, Tragédie u nás na vsi, Intermezzo Tráva, Tráva, Maják, Bříza, Lehkost, Slova z hor, Divoká hejna, Nevěsta, Na Radosti
