Hudební uskupení Stromboli, které v druhé polovině osmdesátých let patřilo k nejvýraznějším a nejprogresivnějším kapelám naší hudební scény, letos ohlásilo comeback. Deska "Fiat Lux" byla vydána v polovině listopadu a některé písně z ní zazněly na prosincovém velkém koncertě v O2 areně. Jak novinka dopadla?
7/10
Stromboli - Fiat Lux
Vydáno: 14.11.2014
Celkový čas: 47:00
Skladby: Tetování, Fiat Lux!, Katova pomocnice, Pomož svatá Namátko, Tesáky, Devastace srdeční krajiny, Štěk, Být nocí či nebýt dnem, Já bloudím ráda, Post scriptum
Vydavatel: Warner Music
Je otázkou, zda se vůbec "Fiat Lux" (v latině "Budiž světlo") dá srovnávat s předchozí tvorbou
Stromboli, časově tolik vzdálenou. Již při prvním poslechu vám bude jasné, že ač kapela stále podává dobrý výkon a hudební nápady neztratily šmrnc, novinka má vzhledem k dlouhé pauze přirozeně jinou atmosféru.
Přesto si Stromboli zachovali temnou image. Posluchač má chuť si sednout k oknu, dát nohy nahoru a pozorovat zimní krajinu. Je to tedy spíše takové rozjímání a něžný
rockový dýchánek než
hardrocková nálož, jakou můžeme slyšet u
Pražského výběru. Ostatně s tím
Michal Pavlíček Stromboli zakládal. Chtěl zkrátka najít vhodné hudební zázemí pro nápady klidnějších poloh. Na desce tvrdší věci střídají ty jemnější a stejně tak se střídají silnější songy s těmi méně chytlavými, a proto se "Fiat Lux" dá krásně vystihnout jednou frází z prvního tracku "Tetování":
"Křídla bílejch andělů střídaj zas ty černejch vran."
"Fiat Lux" je album plné neotřelých nápadů ve všech svých odstínech a může se stát inspirací pro nejednoho muzikanta. Nicméně titulní píseň se nezdá být nijak velkým tahounem, jak by člověk očekával, a její
sestřičky ji s přehledem strčí do kapsy. Mezi takové patří "Katova pomocnice" nebo pomalejší "Já bloudím ráda", která se skutečně povedla, je napsaná s citem a její podání chytne za srdce.
Textů se velmi dobře ujali
Vlastimil Třešňák a Petr Kolečko, a jak už bylo zmíněno, jednotlivé písně jsou jak hudebně, tak právě slovně temnějšího ražení, což napovídají některé z názvů jako "Katova pomocnice", Tesáky" nebo "Devastace srdeční krajiny". V té si zazpíval po boku
Báry Basikové, jejíž skvělá práce s hlasem se na albu nezapře, i Michal Pavlíček.
Ač spolu mnohdy hudba a text navzájem korespondují, na některých místech by se mohlo lehce zdát, že spolu ruku v ruce nekráčí. Můžeme se domnívat, že to jsou právě ty písně, kde byl text spíš podkladem pro hudbu než naopak, což právě někdy vede k tomu, že sdělení pocitově moc nezapadá do hudby. Možná byl ale jakýsi kontrast záměrem autorů.
Stromboli nikdy nedělali prvoplánovou hudbu a ani na tomto albu nenalezneme žádná klišé.
Bílých andělů je tak nakonec přece jen víc než
černých vran..