Na koncert, který probíhal ve středu 22. kěvtna ve velkém sále Paláce Akropolis jsem šla spíše ze zvědavosti než ze zájmu o hudbu Davida Krause. Musím ale konstatovat, že tak příjemně naladěná jsem už dlouho z "objevování" kultury nešla.

Křest nebyla velkolepá, multimediální show s patřičnou propagací, ale dalo by se říci malá soukromá akce, kde se vytvořila příjemná atmosféra. Koncert začal sice až v osm místo plánovovaných půl osmé, ale o to napjatější bylo publikum novinářů, známých a fanoušků. Konečně po osmé hodině David vběhl za radostných fanfár na jeviště a následovala hodina a půl hudby, která sice textově není pro "zapšklé" intelektuály, ale má štávu a životní elán.

Na Davidovi byla vidět na začátku trochu tréma, rychle se s ní však vyrovnal a vyburcoval publikum k tomu správnému naladění na jeho muziku. Nápomocná mu k tomu byla sestava dvanáctičlenného bandu (dvoje bubny, dechová sekce, klávesy, smyčce, basa, kytara), který předvedl úctihodný výkon. Chvílemi jsem si sice připadala, že jsem na kocertu staré "Laury a jejích tygrů" (celá dechová sekce z Laury je v kapele), ale tihle ostřílení chlapíci jako by měli nový náboj. Vedle Davida byla ještě na pódiu čtyřčlenná parta vynikajících vokalistů, která rozhodně nedržela v rukách jen mikrofon, ale i patřičnou taneční náladu. Velmi citlivě bylo vybráno pořadí skladeb, takže jste nemohli upadnout do klidného klinbání, ale zaároveň jste si poslechli celou desku.

Největší potlesk však nesklidil David, ale jeho babička, která si "zarapovala" naživo ve skladbě "Posed" a společně s druhou Davidovou babičkou pokřtila desku. Byla to jedním slovem paráda. Nikdo nic neřešil a všichni se bavili. Perfektně zvládnuté hudební aranžmá, perfektně zvládnutý první koncert. Škoda, že nebylo víc přídavků, vůbec se mi tam odsud nechtělo do toho "neútulného světa bez legrace".

David Kraus, Paláck Akropolis, Praha, 22.5.2002