Páteční večer se dá strávit všelijak. Můžete si lízat rány po náročném pracovním týdnu, nadávat na šéfa nebo hodit všechno za hlavu, sbalit se a vyrazit na koncert. Pokud se jedná o kapelu, která tady měla hrát již několikrát, ale nikdy k tomu nedošlo, a pokud ji předchází divoká pověst, není moc co řešit. Podtitul akce "See You In Hell" navíc slibuje i nějaké překvapení.

K tomu došlo hned zkraje v podobě slovensko-českého projektu Gaping Chasm. Poměrné málo známé uskupení sdružené kolem postavy Romana Petra odehrálo patrně nejméně taneční, přesto nejzajímavější set večera. Inspirace u průkopníků Frontline Assembly a vůbec v oldschool EBM byla víceméně jasná, ale kdo by jim to zazlíval? Tradiční kořeny v moderním kabátě, tak by se zjednodušeně dalo jejich vystoupení charakterizovat.

Na postu druhého předskokana si pražskou premiéru odbyla dvojice Painbastard. Zpěvák nápadně podobný ruskému prezidentu Putinovi nastoupil v novodobém brnění s listy kotoučové pily na ramenou. Hned od začátku setu se nešlo zbavit pocitu určité rutiny, kterou duo na pódiu předvádělo. I když se v souvislosti s tvorbou Painbastard dá mluvit o taneční hodině, pražské publikum bylo až překvapivě pasivní. Tedy aspoň ze začátku. V druhé polovině show se diváci přeci jen nechali přemluvit k tanečním kreacím. Přesto se projevil kámen úrazu živých vystoupení podobných kapel: jedna postava za klávesy a druhá vpředu s mikrofonem kdovíjak strhující podívanou předvést nedokážou.

Johan van Roy se s projektem Suicide Commando na hudební scéně pohybuje zhruba třicet let. V minulosti naživo vystupoval sám nebo obklopen hostujícími muzikanty. Na pražském koncertě se představil v trojčlenné sestavě. Syntezátory ovládal Torben Schmidt, za bicí usedl Mario z uskupení Insekt. Úvod setu si Johan zpříjemňoval prostocviky se stojanem od mikrofonu, nechal ho spadnout na zem, aby ho vzápětí stylově špičkou boty zvedl.

Tento Belgičan s vyhaslýma očima je vůbec zvláštní persona. Na ulici byste si ho nejspíš nevšimli, tedy pokud by vás nezaujalo krátké číro na jeho hlavě. Na pódiu si ovšem zjednal pozornost hned od prvních tónů. Prakticky se nezastavil a rázoval z jednoho konce scény na druhý. Občas se stáhl k projekčnímu plátnu za bicí soupravou, aby se otočil a běžel zase zpátky vstříc pařícímu publiku. Několikrát měl co dělat, aby ho natažené ruce nestáhly ze scény dolů. Jeho pobíhání bylo v kontrastu se statickým klávesákem, který se pohybově omezil pouze na soustředěné pohledy pod ruce.

Akce nesla podtitul "See You In Hell", což je zároveň název jedné z nejznámějších skladeb Suicide Commando. Jak se během show ukázalo, nebyl vybrán náhodou. V druhé části koncertu se dalo mluvit o skutečném pekle, ještě umocněném projekcemi lebek, stránek z historických knih, pochodujících armád či sestřihy z aktuálního videoklipu k songu "Die Motherfucker Die".

Páteční koncert ve srovnání s nedávným vystoupením Front 242 cílil přeci jen na trochu jiné publikum. Styl aggrotech, jak se tato taneční odnož EBM označuje, zajímá jinou skupinu fanoušků. A dodejme, že menší. Ten večer byl klub zaplněn asi jen z poloviny. Ovšem početní nedostatky byly vynahrazeny nadšením, jaké vystoupení této legendy způsobilo. Pokud takhle vypadá peklo, máme se všichni na co těšit.